Lidé nejčastěji znají texty skupiny Plastic People of the Universe. Nositel akademických titulů PhDr. a CSc. za sebou ale zanechal i rozsáhlé, byť kontroverzní, literární a filozofické dílo.
Hity „Plastiků“ Podivuhodný mandarín nebo Muchomůrky bílé, ale také třeba pojednání o středověké evropské filozofii či esej Nesubstanční ateismus a nesubstanční teismus – takové bylo rozpětí tvorby Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho, který včera v Bratislavě zemřel ve věku 77 let. Byl jednou z výrazných postav československého disentu; nad jeho tvůrčím i osobním životem ale zároveň visí stín spolupráce s tajnou policií.
Totální realismus a trapná poezie
Syn vysokého armádního důstojníka žil od mládí značně bouřlivým životem, maturoval kvůli tomu mimo jiné až v sedmadvaceti letech. Dálkově potom vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor filozofie-psychologie. V letech 1947–48 byl členem Komunistické strany Československa.
Jak sám uváděl ve svých vzpomínkách, byl zpočátku považován za komunistickou naději pro své vášnivé zaujetí marxismem a socialistickou revolucí. Místo toho se ale stal jedním z prvních disidentů.
Na přelomu 50. a 60. let pracoval jako noční hlídač Národního muzea, později se stal zaměstnancem bibliografického oddělení Státní knihovny. V roce 1967 se stal doktorem filozofie a zároveň invalidním důchodcem.
Od počátku 70. let byl jednou z vůdčích osobností českého undergroundu, zejména ve spojení se skupinou Plastic People of the Universe. V roce 1981 byla Egonu Bondymu udělena exilová Cena Egona Hostovského.
Po rozdělení Československa odešel v roce 1993 do Bratislavy a stal se slovenským občanem. Vletech 1993–96 přednášel filozofii na bratislavských vysokých školách.
Od padesátých let hojně tvořil, je autorem více než 40 básnických sbírek a poém, 20 prozaických prací, řady filozofických a politologických esejů. Sám se stal předlohou pro jednu z postav Hrabalova Něžného barbara. Po celé období totality vycházela jeho básnická a prozaická díla pouze v samizdatu, teprve od roku 1990 byla postupně oficiálně vydávána. Na poli poezie vyšel Bondy ze surrealismu, brzy ale s Ivo Vodseďálkem začali rozvíjet vlastní tvůrčí program – totální realismus a trapnou poezii.
Svou první filozofickou práci Otázky bytí a existence uveřejnil v roce 1967. Téhož roku vyšla v Nakladatelství ČSAV Útěcha z ontologie, napsaná v roce 1962, a v roce 1968 Buddha, monografie o zakladateli buddhismu.
Další filozofické práce pak už Bondymu vycházely opět jen v samizdatu. Ve svých úvahách i občanských postojích Bondy zastával krajně levicová stanoviska. Zároveň stále rozvíjel svůj zájem o buddhistickou a čínskou filozofii, ale také o islámskou a křesťanskou teologii.
