V proměnlivě osvětlovaném výstavním prostoru mohou diváci podniknout výpravu do říše fantazie plné virtuální architektury, která je prezentována na závěsných panelech a v projekcích. Možnosti digitálního navrhování zde ukazují širokou škálu forem zobrazování, pohybují se od výtvarných a více schematických pokusů, přes nejrůznější montáže až po věrné, počítačem zpracované prostorové simulace.
Rovněž tematické rozpětí a zvolené přístupy se u každého z autorů výrazně liší.
V době, kdy se diskutuje o možnosti pořádat v Praze olympiádu, přichází Zdena Zedničková (www.zedna.cz) s mnohem odvážnější vizí. 
V jednom z nejoriginálnějších projektů výstavy nazvaném Anarchilympiada 2009 představuje hlavní město v jeho hypotetickém časovém rozvrhu cca od blížícího se zavedení turniketů na Karlově mostě, přes řadu blíže nespecifikovaných teroristických útoků a magistrátních afér až po vystěhování všech občanů z Prahy 1 a jejího zkonzumování zábavním průmyslem firmy Disney. Názorné vizuální představení „žánrových obrázků z budoucnosti Prahy„ je přes svou radikální přímočarost nebo možná právě díky ní až překvapivě uvěřitelné.
Je zároveň komentářem na adresu pražských památkářů, kteří svým konzervativním a konzervačním přístupem do jistě míry zvyšují fiktivní prodejní cenu tohoto turismem živeného skanzenu, kterým se historické jádro Prahy postupně stává.
Nejen v tomto projektu zahlédneme na pražském horizontu hrdě stát žižkovskou televizní věž, nový symbol metropole. Jako futuristické zjevení dobře zapadá i do těch nejsmělejších návrhů přestaveb, dostaveb a zcela nových urbanistických řešení spojujících přítomnost s budoucností.
Budova, která se vyvíjí a roste
Pokud bychom hledali dominantní prvek vystavených prací, jedním z kandidátů by byla tendence vidět architekturu jako živou tkáň, v níž fungují různé kódy komunikace, transformace a vývoje.
Oproti modernistickému pojetí kostra-kůže jako by se prosazovaly nové metafory beroucí v úvahu i_tak složité procesy jako samoorganizace uvnitř města a jeho samoregulace podobná té živočišné. Takto inspirované vize chápou budovu, ulici i čtvrť jako biomorfní entitu (Václav Kruliš), která naslouchá potřebám uživatelů, tedy obyvatel, a nezávisle na původním tvůrci (s_velkým T) přebírá zodpovědnost za změny a_adaptace, ke kterým musí zákonitě docházet.
Současná architektura se zejména vlivem nových médií pokouší obsáhnout mnohem širší spleť vztahů, než o kterých jsme dosud uvažovali. Kde je například hranice budovy, která se vyvíjí a „roste„? Jaké formy sociální, ekonomické a_politické interakce může architektura sledovat, podporovat či vytvářet? Vendula Šafářová (www.infantka.org) ve své studii Esotertopia dokonce vidí v městech zárodky parazitních organismů, které se_v budoucnu napojí na jiné světy a dovolí nám s nimi komunikovat. Její krédo, že jsme stvořeni na tomto světě, abychom mohli tvořit světy nové, vlastně vhodně charakterizuje celou výstavu.
| Futura Pragensis |
| Národní galerie v Praze Veletržní palác 28. 10. 2005 - 15. 1. 2006 |
Zaujme zejména jejich reflexe architektonických soutěží první poloviny minulého století a výsledný návrh pro dodnes neexistující oddělení architektury a designu NG, který by autoři umístili právě na Letnou. Sem zamýšlí novou budovu Národní knihovny také Tomáš Rousek, autor koncepce výstavy. Škoda jen, že předivo vizí a snů, spojených kupříkladu s kvalitnějším využitím vltavského nábřeží, nedojde své realizace dříve.
