Lidovky.cz: Vaše nové album se jmenuje Weird & Wonderful (Zvláštní a úžasné). Co za tím názvem stojí?
Spíš než aby to popisovalo konkrétní věci, tak to popisuje pocit, jaký mám z té desky. Taky to dobře popisuje složitý proces tvorby té desky.
Lidovky.cz: Takže se to vztahuje určitě i k tomu, že album vznikalo nezvykle dlouho.
Rozhodně. Celé to album vznikalo dost etapovitě. První věc vznikla už v roce 2016, ta poslední asi čtrnáct dní před dokončením.
  |
Lidovky.cz: Finišovat takhle krátkou dobu před dokončením alba musí být stresující.
Celkem ano, ale snažili jsme se na to nevyvíjet úplný tlak. Řekli jsme si, že když to tam bude, tak v pořádku. Když se to tam nedostane, tak se nic nestane. Nakonec to vyšlo.
Lidovky.cz: Když ale album vzniká tak dlouho, tak nejspíš máte celou řadu písní, které se nakonec na nahrávku nedostaly.
Je pravda, že postupně ty novější věci začaly z plánu vytlačovat ty starší. Najednou jsem zjistila, že nechci psát o nějakém tématu. Nejdřív vznikaly ty pomalé písničky, což vyplývá z klavíru, mého hlavního nástroje. Dokážu si představit, že když má někdo bicí nebo kytaru, vypadal by ten proces úplně jinak.
Ale je to fajn třeba na festivalech, kde jsou samé rockové vypalovačky. V jednu chvíli si prostě ráda sednu ke klavíru a překvapím něčím pomalejším. To ale může být i docela risk, když je publikum s pivem pod pódiem takové nedočkavé.
Lidovky.cz: Četl jsem, že jste se rozhodla na novince vyzkoušet nové producenty, ale nedopadlo to přesně podle vašich představ.
Nedopadlo. Šlo o píseň Home, která u producentů v Berlíně nedopadla vyloženě špatně, ale spíše něco pro úplně jiného interpreta. Představovala jsem si tu skladbu ve stylu kapely Mumford & Sons a přišlo mi to jako disko „tucárna“ od Dj Tiesta. To je příklad toho, jak může dopadnout spolupráce s člověkem, kterého jsem viděla poprvé v životě. Neznal mě a moji tvorbu.
Je důležité si během let budovat kolem sebe tým, o kterém víte, že vám sedne. Pak se nemůže stát, že vezme vaši písničku a zavede ji někam, kde ji mít nechcete. Producent Weird & Wonderful Ondra Fiedler se nebojí riskovat, ale zároveň respektuje to, jaký jsem interpret.
Lidovky.cz: Přitom ale na albu mícháte styly téměř v každé písni.
Rozhodně, nebráním se ani remixům. Nemám problém poslouchat třeba Skrillexe, ale nejsem na té hudbě odkojená. Jsem spíše rockový typ. K některým písničkám nic jiného ani nesedí.
Lidovky.cz: O Weird & Wonderful prohlašujete, že je temnější a střelenější než vaše debutová deska Hearts. V jakém smyslu?
To je výsledek doby po prvním albu. To, když je úspěšné, tak přiměje interpreta přemýšlet, kam půjde dál. Je těžké se udržet na vysoké úrovni. Posluchači mají očekávání, že to druhé album bude lepší. Měla jsem pochyby a nevěděla, jestli jsou ty nové písničky vůbec dobré
Hudební ceny Anděl ovládla zpěvačka Lenny. Proměnila všechny čtyři nominace |
Lidovky.cz: Vaše první album mělo opravdu velký úspěch. Překvapivě po Česku ale ohromně bodovalo v Itálii. Tušíte proč?
To celé byla souhra všech možných elementů, které se spojily ve správný čas na správném místě. Té písničce Hell.o, která hlavně tam uspěla, jsem hodně věřila. Pak mi napsal člověk z italského vydavatelství s prosbou, jestli může tu písničku promovat. Věřil, že se to v Itálii uchytí. Nakonec se ozvala ještě italská pobočka Universal Music, takže se to celé přehodilo na ně. Najednou to v hitparádách vystřelilo a nikdo nevěděl jak.
Lidovky.cz: Itálie hodně dává na takové ty letní pecky, tzv. summer hity. Tím klidně Hell.o mohlo být. Máte na novém albu nějakou další píseň pro blížící se léto?
Takhle nad tím nepřemýšlím, ale určitě mám z některých písniček pocit, že by se takovými hity mohly stát. Třeba u Hell.o jsme to cítili hned. I celá kapela z toho měla skvělý pocit. Teď mám skvělý pocit například z písně Wake Up, která nedávno vyšla jako singl. To má podle mě potenciál letní „vypalovačky“.
Lidovky.cz: Právě Wake Up jste nahrávala v Londýně a vznikl o tom i dokument.
Dostala jsem pozvání do RedBull studií buď v Berlíně, nebo v Londýně. Přimluvila jsem se za Londýn, protože to je moje srdcové město. Bylo nám navíc líto to nezdokumentovat, protože to byl můj návrat k londýnskému životu. (Lenny mezi roky 2013 až 2016 studovala obor songwriter na londýnském British and Irish Modern Music Institute, pozn. aut.)
Lidovky.cz: Co třeba balada Figure it Out (Přijít na to)? Ta za sebou má nějaký příběh?
Myslím, že je autentická. Je to jedna z těch písní, které vzniknou za jedno odpoledne nebo večer. Sednu si ke klavíru a automaticky mi k tomu naskočí melodie a text. Je to autentičtější v tom, že o tom nemusím moc přemýšlet.
Lidovky.cz: V refrénu zpíváte, že si na to musíte přijít. Na co? A přišla jste na to nakonec?
Život není nalajnovaný, ačkoliv si to rádi myslíme. Utvrdila jsem se v tom, že muzika je gró mého života. Na to jsem si musela přijít. Určití lidé vám v určitých fázích života říkají, že máte dělat tohle, nebo něco jiného. Třeba taková rodina, když je plná například právníků. Očekává se, že další dítě bude také právník, že bude pokračovat v rodinné tradici. S podobnými věcmi jsem se setkala, vadí mi to.
Často se ale zase stává, že vám třeba rodiče dají dobrou radu, ale vy si na to přijdete až za pár let. O tom to je a o tom všem ta písnička vypovídá.
Lidovky.cz: Teď jste zmínila radu od rodičů. Probírala jste nové album s maminkou? (zpěvačkou a skladatelkou Lenkou Filipovou, pozn. aut.)
Pouštěla jsem jí ho. Myslím si, že máma je velmi upřímný člověk a nikdy mi nemazala med kolem huby. Když se jí něco nelíbí, tak mi to řekne. To je dobře. Když vám lidi všechno chválí, tak to smrdí.
Lidovky.cz: Podle čeho volíte na album první písničku, tzv. otvírák?
Tohle je jeden z vůbec posledních procesů. Položíte si všechny písničky před sebe a přemýšlíte o jejich pořadí. Většinou to ale nestavím tak, aby album začínalo hned největším hitem. Třeba na albu Hearts bylo Hell.o někde až úplně ke konci.
Jsem fanda věcí, co posluchačům nejdou hned na ruku. Od producentů v cizině jsem ale často slýchala, že běžně se začíná právě největším hitem. Posluchači se pak konzumně rozhodnou, jestli v tom albu chtějí pokračovat.
Lidovky.cz: Taky mě zaujala písnička NANANANANANA, která je laděná až do punkového stylu.
Přesně tak to je. Je vtipné, že ta písnička vznikala právě těch čtrnáct dní před odevzdáním alba. Ten motiv jsem měla od producenta Ondry Fiedlera už dva roky, ale musel mě nakonec přemlouvat. Měla jsem totiž pocit, že se to na tuhle desku nehodí. Jsem ale ráda, že to tam je, protože se těším, až to budeme hrát naživo.
Lidovky.cz: Na 4. prosince chystáte v O2 Areně největší koncert vaší kariéry. Na co byste fanoušky pozvala?
Vždycky bojuji s tím, že chci pozvat lidi, ale zároveň nechci nic prozradit. Ráda se odkazuji na předešlé koncerty, protože jsem pyšná na to, co se nám s týmem podařilo předvést. Poslední velký koncert jsme měli předloni ve Foru Karlín. Loni jsme zase byli na menším klubovém turné. Myslím, že obojí se povedlo. Zakládám si na tom, že snad posluchače nezklamu.
Určitě bych ale chtěla předvést nějaký průřez tvorbou a zároveň představit to nové album. Chtěla bych to podpořit i vizuálně, protože na tuhle stránku kladu velký důraz a myslím si, že mám dobrý tým kreativních lidí kolem sebe. Momentálně jsme ve fázi, kdy všechno připravujeme. Je pravda, že show tvoří překvapivé nebo šokující momenty. Nic ale nechci prozradit.
