Nejpřekládanější současný bulharský spisovatel Georgi Gospodinov tehdy navštívil Prahu v souvislosti s českým vydáním svého předposledního románu Fyzika smutku. Po angličtině, němčině, španělštině či italštině se tak čeština stala osmnáctým jazykem, do kterého byl román přeložen.
Lidovky.cz: Narodil jste se v roce 1968 – stejně jako jeden z hrdinů vašeho románu Fyzika smutku. Co tento fakt znamená pro vás?
Znamená pro mě hodně. Věřím, že rok, ve kterém se narodíme, má zásadní význam pro celý lidský život, a rovněž věřím, že si člověk dopodrobna, den po dni, pamatuje rok, kdy se narodil. Mám na to téma esej 68. forever. Všechny mé knihy se nějak vztahují k roku 1968: objevuje se v Přirozeném románu, v mých básnických sbírkách, v knize esejů Neviditelné krize. Podle mě bylo všechno, co se tehdy uvás stalo, osudové nejen pro Čechy aSlováky, ale pro nás všechny.
Protože události roku 1968 nás vystavily závažné zkoušce. Nazval bych ho rokem, vněmž jako by se naposledy ve 20. století znenadání nakrátko rozevřela časová brána právě v okamžiku, kdy jsme byli všichni jakoby mladí. Všichni to mládí pocítili. Matce bylo 21 let, Micku Jaggerovi něco přes 20, mladý byl i John Lennon… My jsme se tehdy narodili a ten letopočet na nás zanechal svou stopu. VBulharsku se bohužel rok 68 nekonal. Ale i neuskutečněné roky jsou důležité. Z tématu neuskutečněného se později stává ústřední téma několika mých knih.
Bookerovu cenu si poprvé odnesl bulharský spisovatel. Gospodinov zaujal „románem plným melancholie“ |
Lidovky.cz: Pro Čechy má tenhle rok dva významy: z jedné strany jej spojujeme spražským jarem, ovšem na straně druhé s tanky a okupací vojsky Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. U druhé jmenované události rozhodně nemusíte litovat, že se Bulharsku vyhnula…
To opravdu ne. Ale představuje nelehkou zkoušku, která zůstává jako výzva na celý život, protože to byl přelomový rok, kdy se člověk mohl buď vzdát, anebo se postavit na odpor. A všechny společnosti, dříve nebo později, projdou takovými zlomovými zkouškami. Čas té naší jako by prozatím ještě nenastal, na svůj bulharský rok 68 stále čekáme…
