Umění románu vždy nespočívá v tom vymyslet něco zcela nového; třeba nalézt v banalitě každodennosti jistou (pseudo)metafyzickou pravdu, jak se o to snaží Kundera, Sartre nebo Camus. Románové umění se projevuje i v tom, jak se pospojují dávno známé věci tak, aby se v nové konfiguraci a kompozici něco nového událo, ukázalo či odhalilo.
Pozdně moderní doba, kterou prožíváme, se přece vyznačuje tím, že jsme na hranici konce a nic nového se vlastně ani objevit nedá. Všechno už tu nějak bylo, všechno bylo napsáno, namalováno nebo vysloveno, a lidem nezbývá než se touto kulturní hromadou všelijakých zbytků prohrabávat a vytvářet pro sebe z těchto ruin vlastní světy.
