Dříve mělo vypravěčství daleko větší ambice a storytelling je vrací do hry. Martin Hak je vypravěč a kromě samotného vyprávění učí další zájemce, jak vypravěčské řemeslo využít v jejich práci. Často to jsou učitelé. „Příběh je jen základ, důležité je téma, které v něm skrze svou životní zkušenost uvidíme,“ říká.
Lidovky.cz: Vzpomenete si, kdy a od koho jste zaslechl poprvé slovo storytelling?
Myslím, že to bylo někdy v roce 2005. Přihlásil jsem se do kurzu, v němž se to slovo pojilo se souslovím dramatická výchova, což je obor, který jsem studoval na JAMU. Storytelling k tomu, co jsem znal, hodlal říct ještě něco odjinud a to mě zajímalo. Nejdřív jsem s tím tedy trochu zápasil, lektor byl Američan a asi do poloviny kurzu mi trvalo, než jsem připustil, že to myslí hezky, že je to důvěryhodná osoba. Ale pak už to bylo fajn. Pojmenovával věci, které jsem si předtím už někde vyzkoušel, dokonce jsem si myslel, že jsem je sám vynalezl. On na příkladech ukazoval, že to není nic nového. Vypravěčství, řemeslo vypravěčů, je divadlu dědečkem.
