Historik Daniel Res, expert na britské dějiny
Lidovky.cz: Říká se, že Putin žije mentálně v 19. století. Jak to s britsko-ruskými vztahy vypadalo tehdy?
Rozdělil bych to do dvou fází: oddalování a sbližování. To první nastalo po napoleonských válkách, ve kterých Brity a Rusy spojoval společný nepřítel: Napoleon. Car Alexandr tehdy dokonce řekl, že je na vévodovi z Wellingtonu, aby se stal zachráncem světa. Jenže po Napoleonově pádu se ukazuje, že Britové a Rusové mají zásadně protichůdné zájmy. Rusům jde primárně o jejich Svatou alianci, která má de facto zachovat status quo v Evropě na věčné časy, pro Brity je to ale totálně mytologický a pochybný projekt bez konkrétních závazků. Král Jiří IV. ho sice podepíše, ale jen jako vládce Hannoverska, tudíž to Brity k ničemu nezavazuje.
Jsou protiruské sankce efektivní? Představy Západu jsou mylné, mnoho děr nahrává Putinovu impériu |
Navíc jsou tu geopolitické zájmy – tehdy se tomu říkalo „východní otázka“. Britům i Rusům jde primárně o černomořské úžiny: pro Rusy je to přirozený směr expanze jižním směrem, Britům jde hlavně o obchod. Kvůli tomu vypukne krymská válka (1853–1856), což je neobyčejně krvavý a nešťastný počin. Navíc je to vlastně první medializovaná válka, takže veřejnost se všechny ty otřesné detaily z bojiště dovídá s minimálním odstupem. Je to takový britský „Vietnam“, dokonce jim kvůli tomu padne vláda.
