Když se americký prezident F. D. Roosevelt dozvěděl, že britský premiér Neville Chamberlain odlétá na konci září 1938 na Hitlerovo pozvání do Mnichova, poslal mu jeden ze svých nejkratších telegramů. Obsahoval pouhá dvě slova, v nichž se jako by ve zkratce zhmotnily iluze, zbožná přání i skutečná přesvědčení tehdejších politiků: „Dobrý člověk.“
Americký postoj k Hitlerovi a německé politice před druhou světovou válkou byl tak trochu nečitelný. Na jedné straně se Kongres i veřejné mínění klonily spíše k neutralitě a izolaci: v lednu 1937 v Gallupově průzkumu téměř 70 % Američanů podpořilo zákon o povinné neutralitě.
Jenže Roosevelt byl přesvědčen, že expanzivní Německo a Japonsko, jež v tom roce například napadlo Čínu, ohrožují nejen americké zájmy v zahraničí, ale vnitřní národní bezpečnost a prosperitu. Snažil se proto v rámci svých kompetencí USA víc zapojit do světového dění a postupně získávat americkou veřejnost pro internacionalistickou zahraniční politiku založenou na odstrašení, připravenosti k válce a úzkých vztazích s Británií.
„Hitlerův řez“ aneb válka proti postiženým. Nucená sterilizace ale přežila až do 90. let i v Česku |
Přece nebude chtít válčit
Součástí tohoto manévrování byla i snaha nabídnout recept, který by Německu umožnil ekonomicky se „uklidnit“ a začlenit se do mezinárodního systému. Američané vycházeli z předpokladu, že Hitlerův nástup k moci byl důsledkem tvrdého „versailleského“ míru a jeho ekonomických dopadů v kombinaci s drtivými důsledky hospodářské krize 30. let.
