Když zazní jméno Santini, leckomu se vybaví nejen architektura, ale také slova jako symbolika, posvátná geometrie, numerologie či kabala. Nesporně i tyto trochu tajemné pojmy, které si s ním spojujeme, přispívají k Santiniho popularitě. Do jaké míry je ale tento obraz správný? Tedy do jaké míry se překrývá s tím, co o Santinim skutečně víme? Do jaké míry svědčí tento obraz spíš o našich vlastních očekáváních, o naší touze po něčem jiném, výjimečném a odlišném od naší běžné zkušenosti?
Letos tomu bude rovných tři sta let, co zemřel Johann Blažej Santini-Aichel či prostě jen Santini, jedna z nejsilnějších osobností v dějinách architektury, a to nejen té „naší“. Snad každý někdy navštívil jeho kostely v Sedlci, Želivě, Kladrubech, Žďáru nad Sázavou, Rajhradu či Křtinách. Snad každý Pražák někdy míjel jeho paláce v Nerudově ulici.
Jeho stavby dodnes fascinují nesmírným tvarovým bohatstvím, překvapují orchestrací světla, odvážným pojetím kleneb a slohovým projevem, nazývaným barokní gotika, tedy spojením gotických prvků s dobovým architektonickým výrazem, vycházejícím z odkazu antické architektury a vrcholné renesance, ale přetvářejícím tento odkaz do nové podoby.
