Před padesáti miliony roků byla Země tropickým rájem. Zemská atmosféra obsahovala čtyřikrát více skleníkových plynů než dnes a průměrná roční teplota vod Severního ledového oceánu se pohybovala kolem 20°C. Arktické ostrovy hostily aligátory a další teplomilnou faunu, Také u jižního pólu bylo teplo a Antarktidu kryly hluboké jehličnaté lesy.
Prudké ochlazení přišlo před třemi desítkami milionů roků. Arktida zamrzla, antarktické hvozdy ustoupily ledovcům. Příčina zásadní klimatické změny zůstávala dlouho nejasná. Americký oceánolog James Kennett přišel už před 30 roky s hypotézou, podle níž se Antarktida pokryla ledem poté, co se oddělila od jihoamerického a australského kontinentu.
Mezi světadíly se otevřela „vrata“ Drakeova a Tasmánského průlivu. Antarktidu obklopil prstenec chladných mořských proudů, jež ji odřízly od přílivu teplejší vody ze subtropických a tropických moří. Proudy zároveň vynesly na hladinu živiny z mořského dna a odstartovaly tak boom vodních řas, které hltaly z ovzduší velká množství oxidu uhličitého, a dále tak napomáhaly ochlazení.
Kennett však neměl pro svou teorii solidní důkazy. Mnoho odborníků tvrdilo, že se Drakeova úžina otevřela teprve před 20 miliony roků, kdy už Antarktidu dávno svíraly ledovcové masy. Nové přesné datování amerických oceánologů Howieho Schera a Ellen Martinové posunulo otevření „mořských vrat“ Drakeovy úžiny dále do minulosti.
Scher a Martinová nalezli potřebný důkaz v zubech dávno vyhynulých mořských ryb. Zoubky ne větší než zrnka písku izolovali z usazenin vyzvednutých ze dna jižního Atlantiku. Stanovili v nich obsah vzácného prvku neodymu, který zuby „nasály“ z okolní mořské vody krátce poté, co klesly na dno.
Atlantická voda se lišila od pacifické v zastoupení izotopů neodymu a pravěké zuby z atlantického dna vydaly svědectví o dvou vpádech pacifických vod. První se odehrál před 41 miliony roků a odpovídá otevření Drakeovy úžiny. Jeho výsledkem byla menší doba ledová. K dalšímu vpádu pacifické vody do Atlantiku došlo před 34 miliony roků po oddělení Antarktidy a Austrálie. Kolem Antarktidy se tím utáhla smyčka proudů a kontinent se začal pokrývat ledem.
Když aligátoři ještě žili na polárním kruhu
Před 50 milióny let byl svět úplně jiný: kanadské ostrovy pokrývaly teplomilné stromy a na jejich březích se vyhřívali aligátoři. Léta u dnešního severního oceánu byla dost stálá i pro Vančuru.
Ale pak se z jihu připlížil mráz (trvalo mu to přes deset miliónů let). Přesněji řečeno: na jižní polokouli došlo ke změnám, které přispěly ke změně klimatu k horšímu.
Alespoň z pohledu aligátorů, kteří se z Kanady museli přestěhovat na Floridu. Proč? Vědci měli teorie, ale málo údajů. Jednu mezeru zaplnil nový výzkum, podle kterého výraznou roli sehrálo to, jak se v té době stěhovaly kontinenty.
Prakontinent Gondwana se podle vědců rozpadl způsobem velmi nešťastným: došlo k otevření Drakeova a Tasmánského průlivu. Vznikl tak nový mořský proud, který obkroužil Antarktidu. Tím bránil přístupu teplé vody od rovníku a zelený kontinent se změnil na sněhobílý.
