Vznik dostatečně velké „páduschopné“ kapky je možný tehdy, když se mikrokapičky začnou spojovat do větších celků. Spontánní „slepování“ molekul vody je energeticky vysoce náročné a vyžaduje velmi vysokou vlhkost vzduchu. Pokud ale procesu napomůže aerosol, směs pevných „nečistot“ a kapalných částic rozptýlených v atmosféře, vzniknou srážky podstatně dřív.
Hybatelem procesu, tzv. kondenzačními jádry, může být například prach či drobné krystalky soli. Důležitou roli ale hrají také bakterie. Studie expertů z Louisiana State University tvrdí, že úloha mikroorganismů je podstatně důležitější, než se soudilo, neboť stopy po nich našli ve všech srážkových mracích.
Led zrozený „zatepla“
Jednou z bakterií, jejíž stopy se často nacházejí v dešťových mracích, je druh Pseudomonas syringae. Tento mikrob produkuje bílkovinu, která k sobě poutá molekuly vody způsobem připomínajícím strukturu vznikajícího ledu. Díky tomu se dostatečně velký kousek ledu může zformovat i při vyšší teplotě. O tom, jestli voda dopadne na zem jako kapka, vločka či kroupa, pak rozhodují okolní atmosférické podmínky. Tým vedený Brentem Christnerem analyzoval sníh z 19 lokalit ze střední a vysoké nadmořské výšky ve Spojených Státech, Francii a Antarktidě. Vědci odebírali vzorky ihned po dopadu na zem. Výsledkem jejich práce byl katalog „srážkotvorných“ mikrobů. Stopy DNA a bílkovin napomáhajících formování ledu našli ve sto procentech případů, uvádí článek, který vyšel v nejnovějším čísle časopisu Science.
Miniaturní parašutisté v akci
Vědci nechali sníh roztát, kapalinu přefiltrovali a získané částečky umístili do nádob s destilovanou vodou. Poté postupně snižovali teplotu a zaznamenávali, kdy voda zamrzne. Čím výše byl bod mrazu, tím větší počet kondenzačních jader vzorek obsahoval.
Aby zjistili, jaký podíl částeček je biologického původu, prošla voda další úpravou. Pomocí vysoké teploty a chemikálií experimentátoři zlikvidovali všechny bakterie a znovu zjišťovali, za jaké teploty vzorek zmrzne.
Tímto způsobem zjistili, že počet kondenzačních částeček v jednom litru vody z rozpuštěného sněhu se pohybuje od čtyř do 120. Biologický původ mělo nejméně 69 procent z nich, v některých případech podíl stoupl až na sto procent. Vědce překvapilo, že stopy po bakteriích byly i ve vzorcích z Antarktidy. Bylo jich méně než ve sněhu z francouzských hor či amerického středozápadu, ale byly přítomny v každém vzorku. Výzkum tak přinesl další důkaz, že mikrobi mohou atmosférou cestovat na velmi velké vzdálenosti.
Výsledky studie ukazují, že činnost člověka může mít důsledky, o nichž doposud nikdo nepřemýšlel. Vznik rozsáhlých zemědělských monokultur totiž může znamenat výrazný zásah do složení mikrobiální populace v atmosféře.
Hybatelem procesu, tzv. kondenzačními jádry, může být například prach či drobné krystalky soli. Důležitou roli ale hrají také bakterie. Studie expertů z Louisiana State University tvrdí, že úloha mikroorganismů je podstatně důležitější, než se soudilo, neboť stopy po nich našli ve všech srážkových mracích.
Led zrozený „zatepla“
Jednou z bakterií, jejíž stopy se často nacházejí v dešťových mracích, je druh Pseudomonas syringae. Tento mikrob produkuje bílkovinu, která k sobě poutá molekuly vody způsobem připomínajícím strukturu vznikajícího ledu. Díky tomu se dostatečně velký kousek ledu může zformovat i při vyšší teplotě. O tom, jestli voda dopadne na zem jako kapka, vločka či kroupa, pak rozhodují okolní atmosférické podmínky. Tým vedený Brentem Christnerem analyzoval sníh z 19 lokalit ze střední a vysoké nadmořské výšky ve Spojených Státech, Francii a Antarktidě. Vědci odebírali vzorky ihned po dopadu na zem. Výsledkem jejich práce byl katalog „srážkotvorných“ mikrobů. Stopy DNA a bílkovin napomáhajících formování ledu našli ve sto procentech případů, uvádí článek, který vyšel v nejnovějším čísle časopisu Science.
Miniaturní parašutisté v akci
Vědci nechali sníh roztát, kapalinu přefiltrovali a získané částečky umístili do nádob s destilovanou vodou. Poté postupně snižovali teplotu a zaznamenávali, kdy voda zamrzne. Čím výše byl bod mrazu, tím větší počet kondenzačních jader vzorek obsahoval.
Aby zjistili, jaký podíl částeček je biologického původu, prošla voda další úpravou. Pomocí vysoké teploty a chemikálií experimentátoři zlikvidovali všechny bakterie a znovu zjišťovali, za jaké teploty vzorek zmrzne.
Tímto způsobem zjistili, že počet kondenzačních částeček v jednom litru vody z rozpuštěného sněhu se pohybuje od čtyř do 120. Biologický původ mělo nejméně 69 procent z nich, v některých případech podíl stoupl až na sto procent. Vědce překvapilo, že stopy po bakteriích byly i ve vzorcích z Antarktidy. Bylo jich méně než ve sněhu z francouzských hor či amerického středozápadu, ale byly přítomny v každém vzorku. Výzkum tak přinesl další důkaz, že mikrobi mohou atmosférou cestovat na velmi velké vzdálenosti.
Výsledky studie ukazují, že činnost člověka může mít důsledky, o nichž doposud nikdo nepřemýšlel. Vznik rozsáhlých zemědělských monokultur totiž může znamenat výrazný zásah do složení mikrobiální populace v atmosféře.
