Britští odborníci spolu s německými a japonskými kolegy zkoumali část meteoritu, který našli v roce 1999 domorodci na poušti Kalahari v africké Botswaně. Nese název „Kalahari 009“ a s hmotností 13,5 kg je vůbec největším známým lunárním meteoritem. Na zemský povrch ho „vyslal“ asteroid, jenž kdysi narazil do Měsíce. Vědci analyzovali úlomek menší než nehet.
Odborníci se dodnes zcela neshodnou, jak Měsíc vznikl. Převládá však teorie, že krátce po zrodu sluneční soustavy narazilo do Země těleso velikosti Marsu. Část hmoty se vymrštila, ale zůstala pod vlivem zemské gravitace. Tato událost se údajně odehrála zhruba před 4,5 miliardy let.
Lunární povrch dnes pokrývá jemný prach, který vznikal při nárazech drobných meteoritů. Rozsáhlé pláně nazývané „moře“, které můžeme ze Země pozorovat jako tmavé skvrny, jsou ovšem tvořeny převážně vyvřelou horninou - čedičem. Kdysi tam tedy musela probíhat sopečná činnost.
Vzorky čedičů, které přivezli v 60. a 70. letech astronauti z mise Apollo, nebyly starší než 3,9 miliardy let. Proto se vědci domnívali, že vulkanismus na Měsíci začal právě v této době. Nyní se ukazuje, že to muselo být dřív: „Fosfáty, které jsme našli v čedičovém meteoritu Kalahari 009, nám umožnily ho poměrně přesně datovat,“ uvedl jeden z autorů studie, Mahesh Anand z britské Open University v Milton Keynes.
Jeho kolegové z Hirošimské univerzity odhadli stáří kamene na 4,35 miliardy let plus minus 150 milionů let. Jde tedy o vůbec nejstarší známou horninu - všechny pozemské horniny jsou mladší než čtyři miliardy let.
Zároveň podle Ananda kámen potvrzuje dvacet let starou teorii, že na Měsíci kromě viditelných „moří“ existují i starší moře „skrytá“ (anglicky cryptomare) - čedičové pláně překryté mladšími horninami. Kalahari 009 byl před svým vymrštěním součástí jednoho z nich.
Za vším hledej asteroidy
Vědci si také položili otázku, co sopečnou činnost na Měsíci nastartovalo. Na to, aby se horniny v jeho nitru tavily pouhým vlivem gravitace, je příliš malý. „Geochemické studie meteoritu podporují teorii, že vulkanickou aktivitu způsobila srážka většího asteroidu s Měsícem. Jejím vlivem se část hmoty roztavila,“ říká Mahesh Anand.
Přestože výsledky studie neovlivní náš každodenní život, britský expert neváhá s odpovědí na otázku, k čemu je takový výzkum dobrý: „Žijeme ve sluneční soustavě, takže nás pochopitelně zajímá, jak její tělesa vznikala a jak se vyvíjela.“
Zároveň upozorňuje, že ho výzkum Měsíce nezajímá jen jako vědce, ale i jako obyčejného člověka. „Proč dnes Čína, Japonsko a další země posílají sondy na Měsíc? Abychom za pár let zažili stejné dobrodružství jako při misích Apollo. Já jsem tehdy ani nebyl na světě, takže se těším, až bude společností hýbat stejné vzrušení jako tenkrát,“ dodává Anand.
