Glosa: Klávesnici o hlavu omlátit

Ptáte se proč? Všimli jste si už, jak zuřivě experimentují výrobci v pravé části klávesnice? Jak rádi roztahují klávesu Delete či jinak přeskupují bloky kláves nad kurzorovými šipkami, popřípadě tam ještě nacpou klávesy pro ovládání hibernace a režimu spánku, které vás v případě překlepu dovedou dohnat velice snadno k šílenství?

A to ještě nemluvím o škatulích, které hrají někteří výrobci hrají na hlavním bloku – zkrátka, když si jednou zvyknete na velký Backspace, už nikdy nechcete jinak. A nyní se na vás z pultů valí samé multimediální a ergonomické klávesnice, ale žádná nemá jen trochu přijatelné rozložení kláves.

Výrobci jako by si neuvědomili jeden fakt: rozložení písmen máme takové ne proto, že se na něm nejlépe píše, ale protože jsou na něj lidí zvyklí, a tudíž se na něm nejlépe píše. Toto paradoxní tvrzení dokládá i fakt, že se i přes velké snahy nikomu nepodařilo uvést do praxe nějaké lepší rozložení kláves, byť tu takové snahy byly. Že bude D vedle F a K nalevo od L, na to si nikdo nedovolí sáhnout, ale mimo hlavní oblast všichni experimentují jako zběsilí, nedbajíce na to, že by zde měla platit stejná zvyková pravidla jako u rozložení písmen.

Stačí se jen podívat na to, jaké vášně dokáže vyvolat prohození písmen Y a Z na české klávesnici a pokud jste někdy byli nuceni posílat mail z francouzského počítače, pak jistě víte, o čem mluvím.
Pokrok je obecně dobrá věc, ale ne pokud je uplatňován jen sám pro sebe a i přes nevoli dotčených. Jinými slovy, nesnažte se staré psy učit novým kouskům, budou akorát vrčet.

A jak dopadlo mé pátrání po ideální klávesnici? Nakonec jsem asi v pátém obchodě narazil na tentýž model, jaký jsem používal. Proto jsem si pro jistotu vzal jeden do zásoby a doufám, že mi vydrží až do doby, než bude možné počítač ovládat myšlenkami.