Americký anatom William Jungers z newyorské Stony Brook University představil na nedávném kongresu American Association of Physical Anthropology výsledky studia 18 tisíciletí starých kostí dolních končetin Homo floresiensis nalezených v roce 2004 na indonéském ostrově Flores. Jedním z nejpozoruhodnějších rysů je poměrně dlouhé chodidlo. To dosahovalo asi 70 procent z délky hobitovy holeně. Holeň dnešních lidí je bezmála dvakrát delší než jejich chodidlo.
„Nikdy nevsázejte na to, že by hobit vyhrál maraton,“ řekl Jungers v rozhovoru pro vědecký týdeník Science a dodal, že pravěký člověk floreský nebyl nijak zdatný chodec ani běžec. Dlouhá chodidla jej nutila při chůzi vysoko zvedat kolena. Pohyboval se podobně neohrabaně jako dnešní člověk obutý do příliš velkých „klaunských“ bot.
„Hobitovo“ velké chodidlo nese celou řadu zvláštních rysů, které připomínají dávnější předky dnešních lidí, například prvního člověka druhu Homo habilis. Poměrně krátkým palcem se hobitova noha podobá dokonce chodidlu našich živočišných předků australopiteků. Podobné primitivní znaky pozorovali již dřív jiní badatelé ve stavbě hobitova zápěstí, ramene nebo čelisti. To vše svědčí ve prospěch teorie, podle které představuje drobný Homo floresiensis samostatnou vývojovou linii, která se od linie vedoucí k dnešním lidem oddělila před dlouhou dobou.
O přímého předka prvních hobitů vedli vědci na kongresu velké spory. Podle některých se tito lidé vyvinuli z prvních zástupců rodu Homo, kteří vycestovali ze své kolébky na africkém kontinentu.
Této teorii nahrává fakt, že první lidé Homo habailis byli rovněž malých postav. Na druhé straně ale vědci zatím nenašli žádný další důkaz o migraci těchto lidí mimo Afriku. Proto někteří badatelé upřednostňují názor, podle kterého byl předkem „hobita“ člověk Homo erectus, který opustil Afriku zhruba před dvěma miliony let.
Člověk z Floresu chodil k zubaři, tvrdí anatom
|