Příroda si umí poradit. V případě tučňáka uzdičkového a kroužkového přišla s opravdu originálním řešením. Pták vůbec nemusí opustit hnízdo. Jen vystrčí zadní část těla, zvedne ocásek a vystřelí hovínko do vzdálenosti asi 40 centimetrů.
Dva vědci z Mezinárodní univerzity v německých Brémách a z Univerzity Loranda Eotvose v Budapešti se rozhodli tento jev detailně prostudovat. Vypočítali, jaký tlak musí tučňák ve svých útrobách vyvinout, aby dosáhl patřičného výkonu. Vzali v úvahu výšku ptáka, tvar jeho řitního otvoru, dále hustotu a rychlost letu exkrementu. Došli k číslu 10 až 60 kilopascalů. To je mnohem víc, než by zvládl člověk, byť by se snažil sebevíc.
Přestože jsou oba experti přesvědčeni, že se jejich poznatky uplatní i v seriózních zoologických kruzích, jejich výzkum získal „anticenu“ -
Ig Nobelovu cenu za biologii. Vědci ji chtěli osobně převzít na Harvardově univerzitě, bohužel ale nedostali americké vízum.
| Vědci zkoumají i zdánlivé nesmysly |
|
Plave člověk rychleji ve vodě, nebo v sirupu? Dva vědci z Minnesotské univerzity se rozhodli najít odpověď. Zaslouženě za ni získali Ig Nobelovu cenu za fyziku.
Předtím ovšem museli oběhat úřady a získat dvaadvacet různých povolení. Teprve potom mohli napustit jeden ze dvou bazénů v univerzitním kampusu lepkavou tekutinou. Původní nápad použít kukuřičný sirup jim ale neprošel. Město Minnesota požadovalo předem poplatek 20 tisíc dolarů za riziko, že se při vypouštění bazénu ucpe kanalizace.
Nakonec výzkumníci zvolili jiný postup: do vody nasypali 310 kilogramů guarové gumy - prášku, který se v potravinářském průmyslu používá jako zahušťovadlo. „Když jsme k bazénu přišli druhý den, nebyl to hezký pohled,“ říká jeden z autorů experimentu, Edward Cussler. „Vypadalo to jako ředěné smrky z nosu.“
To ovšem neodradilo žádného ze šestnácti plavců - dobrovolníků, kteří si nechali změřit, jak rychle plavou ve vodě a v sirupu. Výsledek: vyjde to nastejno. Bez ohledu na zvolený plavecký styl.
„Hustší kapalina plavcům umožní dát víc síly do jednotlivých temp, ale zároveň se jejich tělo potýká s větším odporem,“ vysvětluje Cussler překvapivé zjištění. „Byla to legrace, ale naprosto neužitečná,“ dodává upřímně. Tedy ideální pro získání Ig Nobelovy ceny.
Zpráva o předávání cen zveřejněná v časopise Nature ovšem upozorňuje, že zcela zbytečný tento pokus nebyl. Dvojice studentů rozsoudila dávný spor světoznámých fyziků. Zatímco Isaac Newton tvrdil, že pohyb tělesa hmotou závisí na její viskozitě, Christiaan Huygens byl přesvědčený o opaku.
Žádný z nich bohužel neměl k dispozici guarovou gumu ani plavce se sklonem k recesi. Teprve nyní se tedy ukázalo, že pravdu měl Huygens - alespoň pokud jde o „tělesa“ o velikosti a tvaru lidského těla.
Za pozornost ovšem stojí i práce ostatních laureátů. Ocenění za fyziku získal australský vědec za experiment, který probíhá nepřetržitě od roku 1927. John Maidstone se tehdy se dvěma kolegy rozhodl dokázat, že dehet je kapalina. Podařilo se. Z hroudy dehtu umístěné v nálevce se každých devět let oddělí jedna kapka. Maidstone cenu převzal sám, oba jeho kolegové zemřeli někdy mezi druhou a třetí kapkou.
Budík na útěku
Máte problémy s ranním vstáváním? Vypnete budík a spíte dál? Mladá badatelka Gauri Nanda z Technologického institutu v Massachusetts asi měla podobný problém. Vyřešila ho po svém: sestrojila budík, který před spáčem utíká a schovává se. To donutí vylézt z vyhřáté postele opravdu každého. Autorka vynálezu si odnesla cenu za ekonomii, protože kdo dřív vstane, stihne toho za den víc udělat.
Víte, co jíte? Japonský vědec Joširo Nakamats ano. Celých 34 let fotografoval a pečlivě analyzoval všechno, co snědl. Právem dostal cenu za výzkum v oblasti výživy. Může vypadat jako podivín, nicméně je držitelem čtyř doktorátů a autorem mnoha odborných spisů. Mezi jeho nejslavnější knihy patří ta s titulem „Jak se stát supermanem a ležet u toho“.
Ocenění za medicínu získal Greg Miller z Oak Grove v Missouri, vynálezce gumových varlat pro kastrované psy. S touto protézou si už žádný domácí miláček nemusí připadat méněcenný. „Když jsem byl malý, rodiče mě považovali za idiota. Proto jsem hrdý, jak daleko jsem to dotáhl,“ prohlásil Miller dojatě při přebírání ceny.
Darth Vader jako obří saranče
Ig Nobelovu cenu za mír si odnesli autoři unikátního experimentu. Pouštěli sarančatům Hvězdné války, přičemž sledovali jejich reakce a odezvu v nervových buňkách. Zjistili, že největší strach u hmyzích diváků vyvolává záporná postava temného Darth Vadera. U sarančat vyvolává stejné nervové vzruchy, jako když chtějí před něčím utéct. Jelikož se masce Darth Vadera nedá upřít jistá podobnost s hlavou sarančete, nelze vyloučit, že ho nebozí diváci považovali za obřího příbuzného.
V oboru biologie se prosadil mezinárodní tým, který zkoumal a třídil pachy žab. Vědci prostudovali odéry, které vylučuje celkem 131 různých druhů žab, když se ocitnou ve stresové situaci. V katalogu pachů lze najít i kategorie „máta“, „kešu oříšky“ nebo „hnijící ryba“.
Mezi Ig Nobelovými cenami nesmí chybět ocenění za literaturu. Odborná porota ho letos udělila anonymním autorům dopisů z Nigérie, které se v uplynulých letech dostaly k milionům majitelů e-mailových schránek na celém světě.
Existuje nejméně 540 verzí dojemných příběhů lidí, kteří mají na dosah pohádkové dědictví a udělají boháče i z vás - pokud neznámým osobám kdesi v Africe poskytnete důvěrné informace o svém bankovním účtu a přidáte nějaký ten poplatek za zprostředkování. |
