Klíště obecné saje krev jen třikrát za celý život. Jako larva, nymfa a nakonec pije krev už jenom dospělá samička, která potřebuje „surovinu“ pro tvorbu vajíček. Aby cizopasník získal dostatek živin, musí se přisát na poměrně dlouhou dobu. Když samičku nikdo neruší, vydrží na kůži hostitele několik dní až dva týdny. Dost času k tomu, aby přenesla na člověka nebo živočicha virus zánětu mozkových blan nebo bakterii, která vyvolává lymeskou borreliózu.
Nový výzkum českých vědců udělal klíšťatům čáru přes rozpočet. Ondřej Hajdušek a jeho kolegové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích zjistili, jak se organismus parazita vyrovnává s přemírou toxického železa, které spolyká s krví hostitele. Mohli tak podstatně zasáhnout do trávicího traktu cizopasníka.
Tým českých odborníků s americkou specialistkou na metabolismus minerálních látek Joy Winzerlingovou z University of Arizona objevili molekulu nové bílkoviny, která zásadně ovlivňuje zažívání klíšťat. Když vědci zablokovali v těle cizopasníka tvorbu této bílkoviny, měla většina klíšťat problémy se sáním. Železo obsažené v krvi hostitele nesměřovalo tak jako vždy do buněk v celém těle, ale hromadilo se pouze ve střevech. Klíšťata nemohla nasát dostatek živin a hynula hlady.
Nový poznatek lze využít k vývoji vakcíny, aby klíšťatům na člověka a zvířata zašla chuť.
Nový výzkum českých vědců udělal klíšťatům čáru přes rozpočet. Ondřej Hajdušek a jeho kolegové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích zjistili, jak se organismus parazita vyrovnává s přemírou toxického železa, které spolyká s krví hostitele. Mohli tak podstatně zasáhnout do trávicího traktu cizopasníka.
Tým českých odborníků s americkou specialistkou na metabolismus minerálních látek Joy Winzerlingovou z University of Arizona objevili molekulu nové bílkoviny, která zásadně ovlivňuje zažívání klíšťat. Když vědci zablokovali v těle cizopasníka tvorbu této bílkoviny, měla většina klíšťat problémy se sáním. Železo obsažené v krvi hostitele nesměřovalo tak jako vždy do buněk v celém těle, ale hromadilo se pouze ve střevech. Klíšťata nemohla nasát dostatek živin a hynula hlady.
Nový poznatek lze využít k vývoji vakcíny, aby klíšťatům na člověka a zvířata zašla chuť.
| Další podrobnosti si přečtěte v rubrice Věda v dnešním vydání deníku |
