Lemuři s dvěma totožnostmi

Madagaskarští lemuři kata spolu hovoří řečí pachů a vůní. Výrobci kosmetiky u nich zřejmě inspiraci hledat nebudou. Lemuři lidskému nosu dvakrát nevoní. Samice lemurů však pach zdatného samce neodolatelné přitahuje. Pokud samec onemocní nebo poklesne ve společenském žebříčku, projeví se to i na jeho pachové vizitce a zájem samic o něj rázem klesá.

Samci lemurů kata vylučují směsku více než dvou stovek chemických látek pachovými žlázami ústícími v oblasti šourku, na ramenou a na zápěstí. Každý typ žlázy vylučuje jiný sekret. Italský biolog Leonardo Dapporto z univerzity ve Florencii zjistil, že samci lemura katy disponují hned dvěma sadami osobních pachů.

Levá polovina jejich těla vydává jiný pach než pravá. Rozdíly mezi vůněmi žláz z opačných stran těla jsou stejně velké jako rozdíly mezi vůněmi různých samců. Výsledky Dapportova výzkumu přináší vědecký časopis Naturwissenschaften. Důvod pro existenci „pravé“ a „levé“ vůně lemurů není jasný. Snad je to výsledek snahy lemurů o výrazné odlišení. Dvě sady vůní vytvářejí jedinečnou kombinaci, kterou ostatní lemuři snáze rozeznají. Ve hře jsou i další vysvětlení. Nelze vyloučit, že lemur vystupuje prostřednictvím pachů jako dvojice odlišných jedinců uvězněných v jednom těle. Sám Dapporto je této myšlence nakloněn, ale zatím se mu nepodařilo najít nezvratné důkazy pro její podporu.

Dvojitá pachová totožnost by našla uplatnění především při styku s cizími tlupami lemurů. Tlupy spolu neustále soupeří o životní teritorium a zvířata si je značkují sekrety pachových žláz. Odlišné pachy z pravé a levé poloviny těla by mohly u lemurů z nepřátelské tlupy vzbudit iluzi, že protivníci jsou dvojnásobně početní.

Samci lemurů kata používají jedinečné pachy z levé a pravé zápěstní žlázy i k zvláštním soubojům. Samci si důkladně „navoní“ dlouhé huňaté ohony a pak si je vzájemně strkají pod nos. Vítěze určí nejen síla, ale i rozmanitost pachových látek.

Nelze vyloučit, že odlišné vůně vydávají levou a pravou stranou těla i jiní živočichové. „Pachové žlázy umístěné na levé i pravé části těla jsou v živočišné říši poměrně běžné,“ říká v komentáři pro vědecký týdeník Nature americký zoolog Ron Swaisgood. „Tohle je ale první studie, která si položila otázku, zda jsou pachy žláz na protilehlých částech těla stejné.“ O tom, že pachová řeč lemurů kata je podstatně komplikovanější, než se vědci ještě nedávno domnívali, svědčí i studie týmu vedeného americkou bioložkou Christiane Dreaovou z Duke University. Vědci porovnávali složení pachů jednotlivých lemurů a zároveň pomocí genetických testů sledovali míru jejich vzájemné příbuznosti. Studie, která je zatím jen připravená k publikaci ve vědeckém časopise Molecular Ecology, dokazuje, že příbuznější zvířata mají osobní vůně podobnější.

Dreaová prokázala, že individuální pach neslouží lemurům kata jen k identifikaci jednotlivců, ale zároveň představuje i jakousi zjednodušenou verzi rodokmene. Lemuři tak mohou vyloučit páření s blízce příbuznými jedinci a pátrat po nejvhodnějších partnerech.