Mravenec jako spadlý z Marsu

Náhoda opravdu přeje připraveným. V roce 2003 americkoněmecký tým srovnával vliv kolonií mravenců pěstujících houby, na ekologii deštného pralesa i hospodářského lesa. Jednou za soumraku odchytili pod spadaným listím na první pohled neznámý druh mravence.

Objevitelé, doktorandi Christian Rabeling a Jeremy Brown z Texaské univerzity v Austinu, s Manfredem Verhaaghem ze Státního přírodovědného muzea v Karlsruhe měli z objevu dvojnásobnou radost. Nový druh byl totiž tak trochu znovuobjeven: Verhaagh dva podobné jedince našel ve vzorku půdy už o pět let dříve. Vzorek se následně bohužel ztratil.

Nyní se vše podařilo dotáhnout do zdárného konce a v předběžném on line vydání časopisu PNAS tak vyšla studie, která nový druh popisuje a taxonomicky zařazuje.

Poměrně malý, dva až tři milimetry dlouhý, bleděžlutý mravenec byl objeven poblíž metropole brazilské Amazonie Manaosu. Žije zřejmě pod zemí, občas i na povrchu pod listím, zvlášť v noci. Nemá sice oči, ale zato velká a dlouhá kusadla, jimiž chytá kořist. Touto kombinací znaků se natolik liší od všech ostatních žijících mravenců, že objevitelé jej nazvali Martialis heureka, volně „mravenec z Marsu“.

Světoznámému znalci mravenců Edwardu Wilsonovi z Harvardovy univerzity totiž objev připadal právě tak. Jedná se nejen o nový druh a rod, ale také o novou podčeleď Martialinae, celkově 21. v čeledi mravenců. Naposledy se novou mravenčí podčeleď, kterou zastupuje dnes žijící druh (tedy nikoli fosilní) podařilo najít v roce 1923.

Objevitelé od roku 2003 důkladně zkoumali stavbu těla i zatřídění „marťana“. Z genů v jaderné DNA buněk končetiny plyne, že evolučně křídě, podle všeho z vosích předků. Nato se poměrně rychle rozrůznili na čtyři hlavní skupiny. Tři se specializovaly na život v půdě, pod spadaným listím a na stromech, čtvrtá zůstala nespecializovaná.

„Tento objev podporuje myšlenku, že slepí, pod zemí žijící draví mravenci vznikli na samém úsvitu evoluce mravenců,“ říká Christian Rabeling. Neznamená to, že takoví byli předkové všech mravenců, jen to, že tyto adaptace vznikly velmi brzy a od té doby přetrvaly.
Na základě údajů získaných studiem odchycených exemplářů a fosilního záznamu objevitelé předpokládají, že předkem tohoto mravence byl tvor vosího typu. Snad podobný fosilní vose Sphecomyrma nalezené v jantaru z křídy, kterou mnozí pokládají za „chybějící článek mezi vosami a mravenci“.

Podle objevitelů nový druh žije ve stabilním prostředí tropických půd se stálým mikroklimatem a s ostatními typy mravenců patrně příliš nesoupeří. „Proto si tento druh zachoval tolik znaků svých dávných předků z doby vzniku mravenců, třebaže se ztrátou očí a bledým zbarvením adaptoval na podzemí,“ domnívá se Rabeling.
Mravenci dnes patří k druhově nejpočetnějším skupinám organismů. A nejen druhově. Na většině stanovišť žije tolik jedinců, že tvoří velkou část součtu hmoty těl (tj. biomasy) všech na místě se vyskytujících živočichů.

Svět - a zvláště prales -patří mravencům
Podle Edwarda Wilsona a Berta Hölldoblera z Würzburgské univerzity sice 11 tisíc druhů mravenců tvoří pouhá dvě procenta hmyzu, představují však nejméně třetinu celkové hmyzí biomasy. Například v Amazonii představují drobní mravenci čtyřnásobek biomasy všech suchozemských obratlovců - savců, ptáků, plazů a obojživelníků. Objev jejich vzdáleného bratrance osvětlí ranou evoluci těchto pro zdraví ekosystémů velmi důležitých tvorů. Umožňuje totiž dopodrobna srovnat biologii příbuzných, ale přece jen dost odlišných linií. Takové srovnání bývá klíčem k pokroku nejen ve vědě o mravencích.