Idolem našich dávných prababiček byl muž s huňatým obočím, silnými lícními kostmi a hranatou čelistí. Tvrdí to tým antropologů z Britského přírodovědného muzea, vedený Eleanor Westonovou v odborném periodiku PloS ONE.
Lidský obličej je patrně výsledkem pohlavního výběru, říká badatelka poté, co společně s kolegy změřila několik desítek lebek lidí, šimpanzů, goril a dalších nepřímých příbuzných člověka. Vědci zjistili, že muži mají relativně menší vzdálenost mezi horním rtem a začátkem čela než ženy. Poměr výšky střední části obličeje a její šířky by mohl být dosud přehlíženou charakteristikou atraktivity. Čím je tento poměr menší, tím je muž atraktivnější.
Rozdíl se nedá vysvětlit ani větší průměrnou výškou a hmotností mužů. Odlišnost jednotlivých pohlaví se začíná objevovat až okolo čtrnáctého roku věku.
„Musí tu být nějaký důvod, proč se ženské a mužské obličeje v pubertě vyvíjejí odlišně,“ sdělila Westonová agentuře AFP.
Podle názoru britskéantropoložky by jím mohl být pohlavní výběr. Naše prapraprababičky patrně dávaly přednost mužům , jejichž menší střední část obličeje zdůrazňovalo huňaté obočí, silné lícní kosti a hranatá čelist.
„Máme důkazy, ze kterých lze usoudit, že pohlavní selekce, projevující se samičí volbou partnera, tvarovala lidský obličej,“ tvrdí Westonová.
Z výsledků měření se podařilo stanovit závislost šířky střední části obličeje na výšce, která má jiný tvar pro ženy a pro muže. Vztah lze použít i pro určení pohlaví lidských fosilií, které bývá často nejisté. „Lidská kostra nemusí být automaticky mužská, jenom proto, že je větší. Záleží na relativní velikosti obličejových částí. Od antropologů bude však přijetí nového přístupu chtít hodně odvahy,“ prohlásila britská expertka.
Obdobný vztah objevili vědci také u šimpanzů, považovaných v současnosti za naše nejbližší žijící příbuzné - jejich samci mají rov širší a kratší obličej. Naopak u goril, které jsou lidem evolučně vzdálenější, nic podobného neexistuje.
U primátů podobných člověku se často objevuje ještě jeden druh rozdílů mezi pohlavími - samci mají delší řezáky. Vědci předpokládají, že někde v průběhu lidské evoluce mohlo dojít k „přepnutí“ mezi přírodním výběrem na délku řezáků, signalizující agresivitu, a obličejovým poměrem, vyjadřujícím atraktivitu.
Westonová poznamenává, že i když obličejový poměr mohl být zásadní pro lidskou evoluci, nyní už nemusí být zdaleka tak důležitým kritériem. Označuje svůj výzkum jako „pionýrský“ a doufá, že publikovaná práce podnítí zejména psychology k dalším experimentům.
| Další podrobnosti si přečtěte v dnešním vydání deníku |
