Energie ze Slunce. Zní to jako jednoduché řešení problému, kde najít sílu, kterou potřebuje průmyslová civilizace. I když nyní už pro fotovoltaické panely neplatí výtka, že jejich výroba stojí víc energie, než kolik za dobu své životnosti dokážou vyrobit, jejich účinnost je limitována.
K technologickým posunům v posledních deseti letech jistě došlo, ale základní model křemíkového panelu velmi rychle narazil na fyzikální bariéry, které určují jeho maximální účinnost. Přesto mají „sluneční“ články smysl především v neelektrifikovaných oblastech. Není tedy divu, že existují specifické skupiny, které o ně jeví eminentní zájem. Jednou z nich je americká armáda.
Její úřad specializující se na podněcování technologického vývoje, tzv. DARPA, minulý týden oznámil, že podepsal s univerzitou v Delaware kontrakt ve výši 100 milionů dolarů na vývoj nové generace fotovoltaických článků. Představitelé armády takto „ulevili“ kapsám daňových poplatníků v úmyslu ulevit zádům svých vojáků.
Ti nyní v 50 kilogramech své plné polní mimo jiné táhnou téměř desetikilogramovou zásobu baterií, která má pokrýt spotřebu jejich elektronického vybavení během třídenního nasazení. A protože elektroniky bude výhledově jenom přibývat, vojáci hledají způsob, jak armádní logistiku elektrické energie zjednodušit.
Mohl by tomu napomoci rovněž tým z Delaware pod vedením Allana Barnetta, který je tvůrcem zatím nejúčinnějšího fotovoltaického článku na světě. V laboratoři přemění téměř 43 procent slunečního záření na elektřinu. Předchozí nejlepší výkon z loňského prosince překonal nově představený článek o něco více než dvě procenta.
Nový „rekordman“ využívá technologie optického rozkladu slunečního záření na několik pásem s jinou hladinou energie. Záření každého z nich je nasměrováno na určitý typ fotovoltaického materiálu, který má v daném pásmu nejlepší účinnost.
Tato technologie má proti již zmíněnému článku z americké Národní laboratoře pro obnovitelné energie (NREL), který držel předchozí účinnostní rekord, také tu výhodu, že vyžaduje menší rozměry. Na panel NREL dopadalo světlo soustředěné čočkou do intenzivního světelného paprsku, a tak byl článek „tlustý“ více než 30 centimetrů. Rekordman z Delaware je svou tloušťkou srovnatelný s běžnými články. Zatím má několik centimetrů, ale autoři armádě slibují, že bude útlejší než jeden centimetr.
Univerzita nezveřejnila všechny informace o svém objevu, ale lze oprávněně předpokládat, že náklady na použité materiály jsou mnohonásobně (dost možná až stonásobně) vyšší než u běžných křemíkových článků. Z ekonomického hlediska tedy neschůdná volba.
Tým z Delaware slibuje armádě články s účinností nad 50 procent. Pokud budou vojáci spokojeni, jistě sáhnou hluboko do kapsy (tím spíše, že jde o peníze z daní), aby novou technologii dostaly alespoň některé útvary.
To by mohlo vyvolat zlevnění článků také pro civilní spotřebitele, i když ani taková účinnost jistě nepostačí k tomu, aby se solární panely staly základem energetiky.
K technologickým posunům v posledních deseti letech jistě došlo, ale základní model křemíkového panelu velmi rychle narazil na fyzikální bariéry, které určují jeho maximální účinnost. Přesto mají „sluneční“ články smysl především v neelektrifikovaných oblastech. Není tedy divu, že existují specifické skupiny, které o ně jeví eminentní zájem. Jednou z nich je americká armáda.
Její úřad specializující se na podněcování technologického vývoje, tzv. DARPA, minulý týden oznámil, že podepsal s univerzitou v Delaware kontrakt ve výši 100 milionů dolarů na vývoj nové generace fotovoltaických článků. Představitelé armády takto „ulevili“ kapsám daňových poplatníků v úmyslu ulevit zádům svých vojáků.
Ti nyní v 50 kilogramech své plné polní mimo jiné táhnou téměř desetikilogramovou zásobu baterií, která má pokrýt spotřebu jejich elektronického vybavení během třídenního nasazení. A protože elektroniky bude výhledově jenom přibývat, vojáci hledají způsob, jak armádní logistiku elektrické energie zjednodušit.
Mohl by tomu napomoci rovněž tým z Delaware pod vedením Allana Barnetta, který je tvůrcem zatím nejúčinnějšího fotovoltaického článku na světě. V laboratoři přemění téměř 43 procent slunečního záření na elektřinu. Předchozí nejlepší výkon z loňského prosince překonal nově představený článek o něco více než dvě procenta.
Nový „rekordman“ využívá technologie optického rozkladu slunečního záření na několik pásem s jinou hladinou energie. Záření každého z nich je nasměrováno na určitý typ fotovoltaického materiálu, který má v daném pásmu nejlepší účinnost.
Tato technologie má proti již zmíněnému článku z americké Národní laboratoře pro obnovitelné energie (NREL), který držel předchozí účinnostní rekord, také tu výhodu, že vyžaduje menší rozměry. Na panel NREL dopadalo světlo soustředěné čočkou do intenzivního světelného paprsku, a tak byl článek „tlustý“ více než 30 centimetrů. Rekordman z Delaware je svou tloušťkou srovnatelný s běžnými články. Zatím má několik centimetrů, ale autoři armádě slibují, že bude útlejší než jeden centimetr.
Univerzita nezveřejnila všechny informace o svém objevu, ale lze oprávněně předpokládat, že náklady na použité materiály jsou mnohonásobně (dost možná až stonásobně) vyšší než u běžných křemíkových článků. Z ekonomického hlediska tedy neschůdná volba.
Tým z Delaware slibuje armádě články s účinností nad 50 procent. Pokud budou vojáci spokojeni, jistě sáhnou hluboko do kapsy (tím spíše, že jde o peníze z daní), aby novou technologii dostaly alespoň některé útvary.
To by mohlo vyvolat zlevnění článků také pro civilní spotřebitele, i když ani taková účinnost jistě nepostačí k tomu, aby se solární panely staly základem energetiky.
