Jednu z hlavních rolí sehrála při pokusech border kolie jménem Guinness. Rangeová naučila svou fenu, že si může otevřít zásobník s psími dobrotami, když zatlačí přední tlapou na ovládací páku. Pak uspořádala „představení“ pro 54 psů různých plemen, kteří neměli se zásobníkem a ovládací pákou žádné zkušenosti. Učili se pozorováním Guinness. Některým psům fenka předvedla naučený kousek s míčkem v tlamě. Jiným to ukázala s volnou tlamou.
Pro psa je snazší vzít ovládací páku do tlamy, než ji tisknout tlapou. Drtivá většina psů, kteří viděli Guinness otvírat zásobník s volnou tlamou, přesto volila obtížnější způsob. Došli k závěru, že si pamlsek zaslouží, jen když Guinness věrně napodobí. Ale psi, kteří viděli fenu otvírat zásobník s míčkem v tlamě, sami použili k ovládání páky tlamu. Předpokládali, že by Guinness postupovala stejně, kdyby jí v tom nebránil míček.
Výsledky experimentu zveřejněného ve vědeckém časopise Current Biology poprvé jasně dokázaly, že pes má vrozenou schopnost napodobovat cizí jednání. Neopičí se bezmyšlenkovitě. Důkladně si vybírá, co a jak napodobí. V tom se blíží člověku. Dřívější testy prokázaly, že vybíravého napodobování jsou schopny už 14 měsíců stará batolata. Psychologové ukázali dětem, že si mohou samy rozsvítit, když stisknou vypínač čelem, a batolata pak používala k rozsvěcení čelíčko. Když ale vědci předstírali, že je jim zima, a zabalili se do přikrývky, kterou si přidržovali oběma rukama, vysvětlila si batolata rozsvěcení světla čelem jako „nouzové řešení“. Sama pak rozsvěcela přirozenějším způsobem, tedy rukou.
Také šimpanzi při napodobování přemýšlejí. Prokázaly to experimenty, při kterých ošetřovatel holí dvakrát udeřil do průhledné bedny s banánem. První úder na víko zůstal bez odezvy. Po druhé ráně, vedené na stěnu, vypadl banán z bedny ven. Šimpanzi rychle pochopili, jak se dostat k pochoutce, a s úderem do víka se nezdržovali a přistoupili rovnou k úderu do stěny.
Mechanické napodobování může být výhodné při zvládání jednoduchých úloh. Při složitějších činnostech je ale výhodnější nekopírovat slepě, ale vybírat jen to, co se hodí. Kromě člověka nenajdeme mnoho tvorů, kteří by to zvládali.
Pes k nim rozhodně patří. Za své výjimečné schopnosti zjevně vděčí domestikaci a tisíciletému soužití s člověkem. Pes je například mistr ve „čtení“ lidského chování. Reaguje i na pokyny, které šimpanzovi „nedojdou“. Tuto schopnost mají už malá štěňata, která se s člověkem nikdy předtím nesetkala. Zato chybí vlčatům. To dokládá, že pes vděčí za své schopnosti variantám genům, jejichž nositelé byli pro člověka cennější než „zvlčilejší“ zvířata, která lidské jednání číst neuměla.
Pro psa je snazší vzít ovládací páku do tlamy, než ji tisknout tlapou. Drtivá většina psů, kteří viděli Guinness otvírat zásobník s volnou tlamou, přesto volila obtížnější způsob. Došli k závěru, že si pamlsek zaslouží, jen když Guinness věrně napodobí. Ale psi, kteří viděli fenu otvírat zásobník s míčkem v tlamě, sami použili k ovládání páky tlamu. Předpokládali, že by Guinness postupovala stejně, kdyby jí v tom nebránil míček.
Výsledky experimentu zveřejněného ve vědeckém časopise Current Biology poprvé jasně dokázaly, že pes má vrozenou schopnost napodobovat cizí jednání. Neopičí se bezmyšlenkovitě. Důkladně si vybírá, co a jak napodobí. V tom se blíží člověku. Dřívější testy prokázaly, že vybíravého napodobování jsou schopny už 14 měsíců stará batolata. Psychologové ukázali dětem, že si mohou samy rozsvítit, když stisknou vypínač čelem, a batolata pak používala k rozsvěcení čelíčko. Když ale vědci předstírali, že je jim zima, a zabalili se do přikrývky, kterou si přidržovali oběma rukama, vysvětlila si batolata rozsvěcení světla čelem jako „nouzové řešení“. Sama pak rozsvěcela přirozenějším způsobem, tedy rukou.
Také šimpanzi při napodobování přemýšlejí. Prokázaly to experimenty, při kterých ošetřovatel holí dvakrát udeřil do průhledné bedny s banánem. První úder na víko zůstal bez odezvy. Po druhé ráně, vedené na stěnu, vypadl banán z bedny ven. Šimpanzi rychle pochopili, jak se dostat k pochoutce, a s úderem do víka se nezdržovali a přistoupili rovnou k úderu do stěny.
Mechanické napodobování může být výhodné při zvládání jednoduchých úloh. Při složitějších činnostech je ale výhodnější nekopírovat slepě, ale vybírat jen to, co se hodí. Kromě člověka nenajdeme mnoho tvorů, kteří by to zvládali.
Pes k nim rozhodně patří. Za své výjimečné schopnosti zjevně vděčí domestikaci a tisíciletému soužití s člověkem. Pes je například mistr ve „čtení“ lidského chování. Reaguje i na pokyny, které šimpanzovi „nedojdou“. Tuto schopnost mají už malá štěňata, která se s člověkem nikdy předtím nesetkala. Zato chybí vlčatům. To dokládá, že pes vděčí za své schopnosti variantám genům, jejichž nositelé byli pro člověka cennější než „zvlčilejší“ zvířata, která lidské jednání číst neuměla.
