Když před 66 miliony let vymřela po nárazu meteoritu většina dinosaurů s výjimkou ptáků, uvolnilo se v ekosystémech místo. Včetně úlohy vrcholových predátorů, které už jiný predátor nežere. Časem vznikly nové skupiny a prázdný prostor zaplnily. Jedna z nich byli i velcí nelétaví ptáci z čeledě Phorusrhacidae.
Název skupiny se často počešťuje jako forusracidi. Říká se jim však také hrůzoptáci. Jeden je k vidění ve filmu Cesta do pravěku.
Zkameněliny forusracidů nebo jejich příbuzných jsou známé ze všech kontinentů kromě Asie. Dosud se mělo za to, že pozici na samém vrcholu potravního řetězce zaujímali jen v Jižní Americe. Asi však vládli i Antarktidě.
Jak a proč jsme přišli o ocas? Vědec si narazil kostrč a objevil gen, který za to může |
Svědčí o tom nález dvou drápů forusracida z ostrova Seymour. V časopisu Palaeontologia Electronica ho popsali Carolina Acosta Hospitalecheová z univerzity v Argentinské La Platě a Washington W. Jones z Národního přírodovědného muzea v uruguayském Montevideu.
Drápy pochází z doby před přibližně padesáti miliony let. Země tehdy zažívala příjemně teplé časy. Polární čepičky neexistovaly. Antarktidu pokrývaly husté lesy.
Dva drápy jsou příliš málo k zařazení fosilie do konkrétního druhu. (Dokonce i pro paleontology, jimž za podobných okolností obvykle odvaha nechybí.) Dají se z něj však odhadnout proporce hrůzoptáka. Na výšku mohl mít okolo dvou metrů.
Hrůzoptáci žili na Zemi asi 53 milionů let. Poslední vymřeli před pouhými sto tisíci lety v Jižní Americe. Za jejich odchod do fosilního záznamu nejspíš mohlo vynoření Panamské šíje před 2,7 miliony roku. Do Jižní Ameriky se po ní dostali moderní predátoři typu psovitých a medvědových šelem. Hrůzoptáci neustáli jejich konkurenci.
