Ohromnou rozlohu Tichého oceánu evropští mořeplavci překonali až v sérii objevitelských cest v průběhu celého 18. století. Evropa přitom s úžasem zjistila, že před ní byla překonána "divochy". I ta neodlehlejší místa už před fregatami Jejího Veličenstva královny dobyly lodě Polynésanů, nad jejichž vybavením Cook a jiní mořeplavci vyslovovali často pobavený údiv.
Časem však převládl úžas. Nad uměním polynéských mořeplavců, nad jejich společností, která svým členům dávala větší míru svobody, než kolik si dokázali vybojovat Evropané během osvíceného století.
Filozofové tak patrně trochu přispěli k tomu, že Polynésané získali aureolu skvělých mořeplavců, kteří se jistě a bezpečně pohybovali na vzdálenosti tisíců kilometrů.
Představu polynéských "pánů moře" podepíraly i archeologické nálezy během 20. století, které pomáhaly datovat šíření domorodců po jednotlivých ostrovech.
Objevila se hypotéza kolonizačního "rychlíku", se kterým se Polynésané svezli z Šalamounových ostrovů na Samou, dále Havaj a Velikonoční ostrov. Cesty vorů Konti-ki a Ra poskytly spektakulární důkaz o nečekané odolnosti starodávných plavidel. Poznatky se aplikovaly i na polynéské mořeplavectví, byť ani v jednom případě se nejednalo o rekonstrukci plavidla této kultury.
Poslední objevy však představě o suverénních dávných mořeplavcích vzaly vítr z plachet. Výzkumníci postupně, v poslední době hlavně na na základě datace organických zbytků, "zbrzdili" šíření polynéské kultury oproti starším představám o téměř tisíc let.
V březnu americký antropolog Terry Hunt zveřejnil výsledky z Velikonočního ostrova, o kterých informovaly i LN. Podle nich se lidé na ostrov dostali až někdy v průběhu 12. či 13. století našeho letopočtu, o celé milénium později, než tvrdily starší učebnice.
Nejnovější ránu starým teoriím zasadila studie mezinárodního vědeckého týmu vedeného Douglasem Kennettem z univerzity v Oregonu v časopise Antiquity. Skupina se dlouhodobě věnuje zkoumání ostrova Rapa.
Ten leží ztracený uprostřed oceánu na půl cesty mezi Jižní Amerikou a Novým Zélandem. Patří do Francouzské Polynésie, má rozlohu asi 20 čtverečních kilometrů a v současném době na něm žije asi 500 obyvatel.
Ostrov byl podle odhadů historiků osídlen někdy ve 4. nebo 5. století našeho letopočtu. Kennettovy závěry však ukazují na něco jiného: Polynésané na ostrov dorazili okolo roku 1200, podobně jako na Velikonoční ostrov.
Rychlý konec ráje
Přestože nová datace sráží naše představy o vyspělosti polynéského mořeplavectví, znovu ukazuje na to, v čem se od obyvatel Tichomoří můžeme poučit. Na rozdíl od 18. století ovšem nejde o lekci svobody, ale zdrženlivosti.
Příklad Velikonočního ostrova je dobře známý. Původně subtropický ostrov pokrytý lesem se změnil v savanu pokrytou drsnou trávou. Lidé se tu jako na jediném ostrově v Polynésii uchylovali ve velkém k lovu delfínů a krys.
Podobný obrázek poskytuje i archeologický průzkum ostrova Rapa. Podle nálezů přistěhovalci nejprve osídlili pobřeží. Přibližně po 300 letech se však přesunuli na místa mnohem nehostinnější: do opevněných míst na strmých útesech a hřebenech ve vnitrozemí. Přestože šlo o místa nevhodná k zemědělství, vystavená nepřízni počasí a k vodě bylo daleko.
Protiváhu nepohodlí byla bezpečnost, domnívá se Kennett. S klesajícím množstvím zdrojů stoupla míra násilí i mezi příbuzenskými skupinami. Počet obyvatel postupně klesl z 2000 na současných 500.
"Pro mě je to obraz toho, co se v současnosti děje na naší planetě. Rapa je náš svět v malém." řekl australskému ABC Douglas Kennett.
