Vědci analyzovali geny, podle kterých si ptáci vyrábějí v čichových buňkách bílkovinné molekuly pro zachycení jednotlivých pachových molekul. Výsledky studie zveřejněné v Proceedings of the Royal Society B dokazují, že někteří opeřenci vládnou překvapivě pestrým rejstříkem tzv. čichových receptorů. Myš, která patří k živočichům s velmi dobrým čichem, si nese v dědičné informaci zhruba tisícovku genů pro různé čichové receptory. Člověk se orientuje přednostně zrakem a na čich už tolik nespoléhá. O mnoho genů pro čichové receptory jsme proto během evoluce přišli. Zbylo nám jich asi 400.
Mezi prověřovanými ptáky vedl v bohatství funkčních genů pro čichové receptory novozélandský papoušek soví zvaný také kakapo.
Jeho čichové buňky jsou vybaveny 667 geny pro čichové receptory. Není divu. Tento vzácný noční pták je odkázán při hledání potravy především na čich. Srovnatelně vyvinutým čichem se může chlubit ještě další novozélandský pták kiwi jižní, u kterého vědci odhalili 600 funkčních čichových genů. Také on hledá potravu za tmy a čich je pro něj důležitější než zrak.
Překvapivě dobře si vedli i ptáci, kteří jsou aktivní výhradně za dne. Například divoký kur džunglový je obdařen 638 plně funkčními geny pro čichové receptory. Ani kachna březňačka se svými 430 čichovými geny nezaostává ve vybavení čichových buněk za člověkem.
„Čich ptáků může být stejně dobrý jako lidský a u některých ptáků je ještě mnohem lepší,“ říká Kempenaersova spolupracovnice Silke Steinerová.
Na spodních příčkách pomyslného ptačího „čichového žebříčku“ se umístila sýkora modřinka s 218 geny a kanár se 166 geny. Nejchudší výbavu měl kakadu růžový se 107 geny pro čichové receptory.
Překvapivě málo genů pro čichové receptory našli vědci u buřňáka sněžního. Tento obyvatel Antarktidy vládne pouhými 212 geny pro čichové receptory. Přitom jsou právě buřňáci spolu s albatrosy považováni za přeborníky v orientaci čichem. Svědčí o tom mohutně vyvinutá část mozku zodpovědná u buřňáků a albatrosů za zpracování čichových vjemů.
|
Čich ptáků může být stejně dobrý jako lidský a u některých ptáků je ještě mnohem lepší.
Pokusy prokázaly, že tito ptáci ucítí na velkou vzdálenost pachy, které prozrazují přítomnost ryb nebo korýšů. Umějí vyčenichat i hejna planktonu, kterým se živí větší mořští živočichové.
Je pravděpodobné, že buřňáci mají čich citlivý na zcela určité pachy. Spektrum vůní, jež jsou s to zachytit, je však poměrně chudé. Přesto nelze vyloučit, že někteří buřňáci mají „nos“ o poznání citlivější. Například antarktický buřňák Pachyptila desolata rozeznává čichem jednotlivé příslušníky vlastního druhu.
