Podle studie otištěné v časopise Biology Letters jen zhruba deset procent sumy, kterou dostihový kůň za život vydělá, lze připsat vlivu dědičnosti.
Evoluční biologové Alastair Wilson a Andrew Rambaut z University of Edinburgh prozkoumali záznamy o životě a úspěších několika tisíc dostihových koní. Měli k dispozici data 554 hřebců, kteří se v minulosti či v přítomnosti účastnili dostihů a současně byli využíváni pro chovné účely. Díky tradiční britské vášni pro dostihy mohli výzkumníci vyhledat záznamy o výši výher mnoha generací předků těchto koní. Prošli záznamy až do roku 1922 a vytvořili tak databázi zahrnující 4476 koní.
Peníze měřítkem i prostředkem
Vědci porovnávali počty vítězství, výši získaných prémií a sumy, které si majitelé účtovali za připuštění. Podle očekávání se prokázalo, že potomek drahého hřebce vyhrává během života větší částku než zvíře s méně ušlechtilým rodokmenem. Ovšem genetika nehrála zdaleka hlavní roli.
„Dobré geny se sice dají koupit, ale nejsou nezbytně spojeny s nejvyšší cenou. Mnohem větší vliv má zřejmě skutečnost, že chovatel, který si může dovolit zaplatit vysokou sumu za připuštění své klisny, také hříběti zajistí lepší podmínky a trénink,“ řekl Alastair Wilson britské BBC.
Vliv prostředí je dominantní. Typ výživy, kvalita tréninku koně, závodní taktika a schopnosti žokeje v součtu ovlivňují výši celoživotních výher z 91,5 procenta. Na genetiku zbývá „pouhých“ osm a půl procenta.
Chovatelé v různých dobách neváhali utratit vysoké sumy za možnost připustit svou klisnu s fenomenálním hřebcem. Například potomka nejslavnějšího koně 19. století, hřebce St. Simona, získal jen ten, kdo zaplatil tehdy astronomickou částku 500 liber. A zdá se, že majitelé hříbat velké investice nelitovali. St. Simonovi potomci vyhráli celkem 17 klasických anglických dostihů. Neprotiřečí takové případy závěrům studie?
Z hlediska chovatele se méně než desetinový podíl na budoucím úspěchu může zdát malý. Ovšem pro biology jde o překvapivě vysoké číslo. V přirozených podmínkách přežití živočichů často záleží víc na náhodě než na schopnostech a tomu také zvířata přizpůsobují svou rozmnožovací strategii. V divoké přírodě vliv dědičnosti ovlivňuje přežití jedince jedním až dvěma procenty, uvádí Wilson. Ve světě, kde je cesta k úspěchu jasně definovaná a triumfy snadno měřitelné, se kvalitní geny rodičů mohou prosadit výrazněji. Ale ani v těchto ideálních podmínkách nepřeváží vliv prostředí.
