Senioři porážejí novou chřipku

Takzvaná „nová“ chřipka odhalená poprvé Mexiku není zase až tak velkou novinkou, zjistili američtí vědci. Mnoho starších lidí se s podobným virem již střetlo a jejich imunitní systém dnes z této zkušenosti těží.

Tým vedený Anne Schuchatovou z atlantského Center for Disease Control and Prevention analyzoval vzorky krve odebrané pacientům v letech 2005 až 2009. Plná třetina lidí nad šedesát let měla v krvi protilátky, které reagují s virem „mexické“ chřipky.

	Virus otálí s cestou do Austrálie
	U chřipky můžete předvídat jen to, že se chová nepředvídatelně,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Science americký epidemiolog Arnold Monto. Podle všech pravidel chřipkových epidemií by měl virus „mexické“ chřipky s příchodem léta opustit severní polokouli a zamířit k protinožcům. Začíná tam zima, která nabízí pro šíření chřipky příhodnější podmínky. Jenže virus se touto předpovědí neřídí a tvrdošíjně zůstává na sever od rovníku. „Jako kdyby četl naše prognózy a schválně dělal opak,“ stěžuje si americký virolog Robert Webster. Řada virologů je přesvědčena, že viru „mexické“ chřipky do proměny v původce pandemie ještě hodně chybí. „Nemyslím, že tenhle virus způsobí velké problémy,“ říká Websterův kolega Peter Palese. „Šance, že virus nezmizí a bude i nadále cirkulovat lidskou populací, odhaduji na 50 %.“ Největší obavy panují z toho, že se virus „mexické“ chřipky zkříží s dalšími lidskými chřipkovými viry a získá zabijácké schopnosti. I v tom jsou ale experti skeptičtí. „Nevěřím, že k něčemu takovému dojde a že se objeví mnohem nebezpečnější verze tohoto viru,“ řekl pro Science virolog Richard Webby.

U dětí vědci tyto protilátky nenašli. U lidí ve věku od 18 do 60 let jsou protilátky proti „mexické“ chřipce vzácností. Vědci je odhalili u 7% prověřovaných. To vysvětluje, proč je mezi americkými seniory výskyt „mexické“ chřipky poměrně vzácný. Na tuto věkovou skupinu připadá jen 1% všech nakažených.

Výsledky studie zveřejnil lékařský časopis Morbidity and Mortality Week Report. Anne Schuchatová v ní varuje před unáhlenými závěry. Protilátky seniorů se vážou na „mexický“ virus v laboratorních podmínkách. Potlačují jeho množení v buňkách a zároveň blokují u viru molekulu hemaglutininu, kterou virus nutně potřebuje k průniku do lidských buněk. Není tak úplně jisté, zda jsou protilátky stejně účinné i v lidském organismu.

Současné vakcíny vyvinuté proti jiným podtypům virů stejné skupiny (skupiny A (H1N1)) nevyvolávají u očkovaných lidí tvorbu protilátek, které proti „mexickému“ viru zabíraly.

Nový „mexický“ chřipkový virus je prasečího původu a od svých příbuzných z řad chřipkových virů A (H1N1) vyvolávajících běžnou sezonní chřipku se značně liší svou dědičnou informací.

Vir A (H1N1) ale už mezi prasaty cirkulovaly v minulosti, například ve 40. a 50 letech 20. století. Amohly se „křížit“ s tehdejšími původci sezonní chřipky. Tímto způsobem mohli vzniknout viry dosti podobné dnešní variantě prasečího chřipkového viru. A starší lidé proto proti němu mají protilátky.

Nelze však vyloučit ani možnost, že protilátky proti virům z 50. let let zabírají proti současnému původci „mexické“ chřipky, přestože se tehdejší viry od toho dnešního výrazně lišily. „Zatím nemůžeme ukázat na nějaký konkrétní virus z minulosti,“ přiznává Anne Schuchatová.

„Přesto pátráme po viru z 50., 40., či dokonce 30. let, který u lidí vyvolával podobnou imunitní reakci, jakou navozuje ten současný chřipkový virus.“