Spojovací článek vývoje člověka a lidoopů ne a ne najít. Už se našly důkazy o souběžné existenci neandrtálců a lidí, než člověk neandrtálský vyhynul a mnoho jiných důkazů existence vývojových druhů v jednom období současně, akorát ten článek, spojující člověka s jiným živočišným druhem, ne. Jen rozluštěný genetický kód dává důkazy o lidské souvislosti s ostatními druhy ve svém vývoji. Hledíme do kosmu, hledáme tam život a neznáme ani svou vlastní historii vzniku. Spěcháme s technologickou civilizací a paradoxně se vraždíme navzájem. Jedinci jsou jistě vyspělí, ale lidstvo nohama trčí v době kamenné.
Zato se "našlo", že část lidské populace nemá v krvi ani stopu po opičích genech. Věda na to nemá vysvětlení. Prostě to konstatuje.
Zase darwinistické žvasty. Před 2 tisíci lety bylo na světě odhadem 200 milionů lidí. Za pouhopouhých 2000 let je jich přes 7 miliard. Jakým tempem se tedy lidé ty údajné fantasmagorické věky množili? Zřejmě tempem nula celá nula nula nic, aby to evolučním tlučhubům vyšlo...
Jinak, člověka samozřejmě stvořil Bůh, před cca 6000 lety a žádná evoluce se nikdy nekonala!
Ale, Kábrte, zklidni pobožný hormon. Ty máš štěstí, fanatiku, že jsi spadl do biblického fanatismu. Kdybys spadl do toho islámského, tak najíždíš náklaďákem do davu...
O to větší vzájemnou úctu by mezi sebou lidi měli mít. Protože nejsou produktem nějakého rychlého čárymáryfuk abrakadabraka lusknutí prstem, ale výsledkem nesmírně dlouhého přírodního vylaďování podle přírodních zákonitostí. A ta dlouhá délka života je prokázána. Úplně na počátku trval den jen 8h. Jak planeta Země rotovala rychleji než v současnosti. A dnů v roce bylo přes 1000. Akorát krátkých. A záznamy prvních organismů, zejména řas to dokazují. Nikdo z nás si neumí představit tak dlouhé časové úseky. Tisíc let ještě ano, ale milión už je nad naše chápání a miliarda už vůbec ne. Jenže tak dlouho to trvalo, že se to dostalo k současnému člověku. A drtivá většina živočišných druhů, co zde na Zemi žila, už je vyhynulá.
A lidé by si měli vážit i svých vlastních těl. A přistupovat k sobě samému s úctou. Třeba prochlastat svoje tělo je výraz nepochopení přírody. Nebo zničit drogami apod. Něco tak ušlechtilého a statisíce let precizovaného přírodním vývojem. Člověk je vesmír, který si uvědomuje sám sebe. Hmota vysoce organizována. Je pravděpodobné, že ve vesmíru je takových lokalit více. Příhodné podmínky pro existenci života nejsou tak raritní. Ovšem vzdálenosti tak velké, že je to irelevantní pro nás. Podstatné je to, že lidé by měli hledět na sebe, svá těla i ostatní lidi a zvířata s velkou úctou, pokorou. Cítím velkou důstojnost. Akorát je tedy příroda i vesmír současně velmi brutální.
Dalsi varianta je, ze clovek jeste vubec neexistuje. To je tak nejpravdepodobnejsi.
Ja mam zase nejradeji obrat "nez se myslelo". Tak ono se myslelo... Tak je to ve vsem. :-)
Na objevování mám nejraděj' právě ten údiv, že "Všechno je jinak!" )