V roce 1948 oběhla svět zpráva o nálezu svitků starých dvě tisíciletí. K objevu starobylých textů obsahujících mimo jiné knihy Starého zákona, došlo v Palestině, na břehu Mrtvého moře. Ovšem odborníci nepřijali tento objev jednoznačně. Panovaly obavy, že může jít o padělky.
Když se pravost záznamů potvrdila, zavládlo mezi veřejností i experty velké vzrušení. Rozsáhlý materiál totiž poskytl možnost srovnání se základními texty judaismu a křesťanství. Až do doby objevu svitků z Kumránu se za nejstarší hebrejský rukopis Starého zákona považoval text obsažený v Codexu Leningradensis z roku 1054, tedy o víc než tisíciletí mladší.
Svitky přečkaly dvacet století v jeskyních, z nichž některé se změnily v knihovny. Svazky zde jejich majitelé ukryli pravděpodobně během velkého židovského povstání v sedmdesátých letech prvního století.
Písaři v hrnčířské manufaktuře?
Při archeologických pracích, které následovaly po objevu prvních svitků, odkryl nedaleko jeskyní v lokalitě Kumrán francouzský dominikánský mnich Pere Roland de Vaux osídlení, které si spojil se starověkou sektou esejců. O té se zachovaly zmínky v dílech Josefa Flavia, římského historika Plinia i Diona Chrysostoma. Dovedly ho k tomu některé společné body ve spisech starověkých autorů a v textech z jeskyní.
Podle de Vauxe vznikly svitky právě v Kumránu a autory byli esejci. Jeho stanovisko se posléze prosadilo, i když část badatelů v Kumránu neviděla středisko sekty, ale spíš sídlo bohatého rodu či velký opevněný statek. Dva izraelští archeologové, kteří zkoumají kumránskou lokalitu více než deset let, nyní přišli s tvrzením, že soubor staveb sloužil jako hrnčířská dílna. Jiccak Magen a Juval Peleg z Izraelského památkového úřadu vydali o svém objevu knihu a informovali o něm také v odborném tisku.
Magen a Peleg objevili na místě hrnčířskou pec, neporušené nádoby i odhozené zmetky a tisíce úlomků keramiky. V opuštěných vodních nádržích archeologové našli velké zásoby hrnčířské hlíny, uvádí New York Times.
Kumrán dodával jen „obaly“
Nález naprosto neobvyklého přívodu vody tezi o hrnčířské výrobě v Kumránu potvrdil. De Vaux se domníval, že některé nádoby sloužily k židovským rituálním koupelím, žádná stavba v oblasti však podobný systém nemá.
„Spojení mezi jeskyněmi se svitky a Kumránem je jen hypotetické, postrádá jakékoli archeologické podklady,“ napsal Magen v časopise Biblical Archaeology Review.
Kumrán byl v prvním století před naším letopočtem pravděpodobně opevněným místem, součástí řetězu pevnůstek na východní izraelské hranici. Poté se na jedno století stal střediskem hrnčířské výroby. Osídlení zničila v roce 68 našeho letopočtu při potlačování židovského povstání římská vojska.
I když polemika kolem původu svazků určitě nekončí, je nyní pravděpodobné, že esejská komunita na místě nikdy nesídlila a autory vzácných památek je třeba hledat jinde. Přesto spojení mezi Kumránem a vzácnými texty existuje. Většina svitků byla uchovávána v hliněných nádobách a ty podle Jiccaka Magena z kumránských dílen skutečně pocházejí.
