Pohled na dvou a půl metrového štíra by asi znervóznil i člověka, který má jinak k pavoukům a jiným členovcům kladný vztah. Nejde přitom o výplod fantazie scénáristy laciného hororu, ale o tvora, který obýval mělké vody v prvohorách, před 390 miliony let.
Rekonstrukci živočicha umožnil nález obřího, téměř půlmetrového klepeta v lomu nedaleko německého městečka Prüm, ležícího nedaleko hranice s Belgií. Objev včera oznámil paleontolog Markus Poschmann spolu s kolegy z University of Bristol.
V článku publikovaném v odborném časopise Biology Letters vědci uvedli, že vražedná zbraň patřila příslušníku druhu Jaekelopterus rhenaniae. Tito živočichově bývají označováni za mořské štíry, ovšem jejich doménou byly spíš jezera a řeky. V oceánech zřejmě lovili jen zřídka, je dokonce možné, že se do slaných vod nevydávali nikdy.
Při rekonstrukci si vědci museli vystačit se samotným klepetem. „Jednotlivé články těla jsou u štírů křehké“, uvedl Simon Braddy z bristolské univerzity. Velikost členovců se zpravidla odhaduje na základě analogie s lépe dochovanými fosíliemi daného druhu. Klepetu délky 46 centimetrů by tak odpovídalo tělo dlouhé 233 až 259 centimetrů. Braddy se spolu s kolegy přiklonil ke střední hodnotě a prastarému štírovi přisoudil délku 2,5 metru. Spolu s klepety by pak prvohorní predátor dosáhl délky kolem tří a půl metru.
U štírů na rozdíl od krabů zpravidla nedochází k tomu, že by jedno klepeto narostlo do podstatně větší velikosti než druhé. Vzhledem k tomu se při odhadu pohybujeme na bezpečné půdě, pochvaluje si Braddy.
Prastaré závody ve zbrojení
Pokud se odhad rozměrů potvrdí, půjde o suverénně největšího známého členovce. Překonává předchozí rekordmany tohoto kmene o třicet až padesát centimetrů.
„Tito štíři v té době představovali samotný vrchol potravního řetězce,“ uvádí Paul Selden z University of Kansas. Druh Jaekelopterus rhenaniae možná nezmizel beze stop. Podle některých paleontologů se právě z této větve vyvinuli i dnešní suchozemští štíři.
Jak mohl členovec dosáhnout tak obřích rozměrů, není dosud uspokojivě vysvětleno. Jedna z hypotéz za příčinu považuje vyšší obsah kyslíku v tehdejší atmosféře. Jenže mořští štíři se objevili ještě předtím, než množství kyslíku začalo stoupat. Pravděpodobnější je, že gigantické rozměry dlouho poskytovaly evoluční výhodu. Ta se ztratila s nástupem velkých obratlovců. Z lovců se stala kořist a obří rozměry v boji o přežití se staly přítěží.
