Politici, kteří rozhodují o přijetí či zamítnutí konkrétních opatření zaměřených na snížení množství vypouštěných skleníkových plynů, se musejí smířit s tím, že nikdy nebudou mít k dispozici zcela spolehlivé předpovědi. Plyne to z práce expertů z University of Washington, kteří v posledním čísle vědeckého týdeníku Science prokázali, že za posledních třicet let se přesnost klimatických modelů nijak znatelně nezlepšila. A co hůř, zásadní zlepšení zřejmě není z principu možné.
Autoři studie Gerard Roe a Marcia Bakerová, oba klimatologové, matematickými nástroji analyzovali výsledky simulací odpovídajících na otázku, jak se změní průměrná teplota, pokud koncentrace oxidu uhličitého stoupne ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí na dvojnásobek.
Problém studuje už druhá generace klimatologů. Odborníci pracující v rámci Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) se shodli, že by takový nárůst vedl ke zvýšení teploty o 2 až 4,5 °C. Předpovědi ze sedmdesátých let došly k podobnému výsledku, jen nižší hranici stanovily na 1,6 °C.
Pro předpověď nejpravděpodobnějšího vývoje jsou modely poměrně spolehlivé. Problém nastane, pokud se vývoj vydá jiným směrem. Experti IPCC netvrdí, že se nárůst teplot vejde do intervalu 2 až 4,5 °C se stoprocentní jistotou. Naopak šance na extrémní vývoj (ať už v jednom směru či v druhém směru) je poměrně velká - jedna ku třem.
Podle Roea a Bakerové je zásadním problémem předpovědí, že nemohou zahrnout změny, ke kterým na Zemi dojde po nárůstu teploty. Důvodem je kladná zpětná vazba. Pokud se svět oteplí o čtyři stupně, vše se změní. Roztátí polárních ledovců bude mít například za následek zvýšení absorbování tepla, což oteplování dále posílí.
Když výsledky simulací vědci vynesli do grafu, body znázorňující mírný vzestup teplot utvořily velkou skupinu odpovídající nejpravděpodobnějšímu scénáři. Zbylé hodnoty daly vzniknout vedlejší větvi zobrazující možné extrémní stavy. „Je velmi těžké rozlišit mezi pravděpodobností oteplení o šest či deset stupňů,“ zdůrazňuje Roe. V budoucnu se patrně nepodaří tuto nejistotu eliminovat, bez ohledu na počet realizovaných výzkumů.
Autoři studie Gerard Roe a Marcia Bakerová, oba klimatologové, matematickými nástroji analyzovali výsledky simulací odpovídajících na otázku, jak se změní průměrná teplota, pokud koncentrace oxidu uhličitého stoupne ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí na dvojnásobek.
Problém studuje už druhá generace klimatologů. Odborníci pracující v rámci Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) se shodli, že by takový nárůst vedl ke zvýšení teploty o 2 až 4,5 °C. Předpovědi ze sedmdesátých let došly k podobnému výsledku, jen nižší hranici stanovily na 1,6 °C.
Pro předpověď nejpravděpodobnějšího vývoje jsou modely poměrně spolehlivé. Problém nastane, pokud se vývoj vydá jiným směrem. Experti IPCC netvrdí, že se nárůst teplot vejde do intervalu 2 až 4,5 °C se stoprocentní jistotou. Naopak šance na extrémní vývoj (ať už v jednom směru či v druhém směru) je poměrně velká - jedna ku třem.
Podle Roea a Bakerové je zásadním problémem předpovědí, že nemohou zahrnout změny, ke kterým na Zemi dojde po nárůstu teploty. Důvodem je kladná zpětná vazba. Pokud se svět oteplí o čtyři stupně, vše se změní. Roztátí polárních ledovců bude mít například za následek zvýšení absorbování tepla, což oteplování dále posílí.
Když výsledky simulací vědci vynesli do grafu, body znázorňující mírný vzestup teplot utvořily velkou skupinu odpovídající nejpravděpodobnějšímu scénáři. Zbylé hodnoty daly vzniknout vedlejší větvi zobrazující možné extrémní stavy. „Je velmi těžké rozlišit mezi pravděpodobností oteplení o šest či deset stupňů,“ zdůrazňuje Roe. V budoucnu se patrně nepodaří tuto nejistotu eliminovat, bez ohledu na počet realizovaných výzkumů.
