Mise rakety a sondy LCROSS, která měla potvrdit přítomnost vody ve stinných místech na měsíčním povrchu, se završila již před několika týdny. Hned první analýzy výsledků naznačovaly, že životodárná tekutina se na Měsíci vyskytuje. Dosud však nebylo jasné, kolik jí je. Nyní NASA oznámila, že náraz sondy mohl uvolnit až sto litrů vody.
Jsme nadšení," komentoval výsledky Anthony Colaprete z Amesova výzkumného střediska NASA v kalifornském Moffett Field.
Program LCROSS může americké vesmírná agentura vykázat jako úspěch. Na vodu nespoléhají jen technici plánující měsíční "kolonii", voda stará stovky milionů až miliardy let zajímá i vědce studující vznik sluneční soustavy.
Ostře sledovaný prach
Při misi do Měsíce nejprve narazila nosná raketa a vyrazila do vesmíru gejzír měsíčního prachu. Satelit LCROSS odeslal na Zemi záznam dopadu i vymrštěného měsíčního materiálu, v němž zařízení zaznamenalo hojné množství vodní páry. Sonda pak proletěla mrakem částic a o čtyři minuty později sama dopadla na měsíční povrch.
Záznam dopadu sondy LCROSS jak ho vysílala NASA TV. Komentář v angličtině.
"Odhalujeme tajemství našeho nejbližšího souseda," popsal nové zjištění vedoucí vesmírného výzkumu NASA Michael Wargo. "Měsíc skrývá řadu tajemství a LCROSS přidal další vrstvu našemu poznání."
Výskyt molekul vody v měsíčním povrchu už prokázaly jiné mise. Astronomové ale chtěli zjistit, zda by se životadárná tekutina mohla ukrývat právě v temných kráterech na měsíčních pólech, do nichž neproniká sluneční světlo.
Voda tedy na Měsíci je. Na našem souputníkovi však nemůžeme čekat jezírka, ba ani louže. Jde o hydroxyl (vodík a kyslík), který reaguje s molekulami prachu. Vědci se domnívají, že voda je hojnější na pólech Měsíce.
