Počítají se do něj i miniaturní plastové úlomky. Jejich účinky na lidské zdraví jsou zatím jen málo prozkoumané. Mohly by způsobovat zánětlivá onemocnění nebo fungovat jako podklad pro růst škodlivých bakterií. Znalci obvykle dělí úlomky na dvě skupiny podle velikosti.
Od jednoho mikrometru do pěti milimetrů mluví o mikroplastech. Částice menší než jeden mikrometr označují jako nanoplasty. Zjistit, kolik se jich v našem životním prostředí pohybuje, je obtížné. Platí to zvlášť u druhé skupiny.
Skupina badatelů vedená doktorem Wej Minem z Kolumbijské univerzity se pokusila spočítat plastové částečky v obyčejné balené vodě. Použili k tomu novou metodu. Spočívala v osvětlení vzorků dvěma lasery současně.
Prozkoumali tři značky vod běžně dostupných ve Spojených státech. V jednom litru pozorovali něco mezi 110 a 370 tisíci úlomků. Střední hodnota vycházela okolo 240 tisíc.
Je to desetkrát až stokrát víc, než kolik se dosud předpokládalo. Devadesát procent úlomků připadalo na nanoplasty, zbývajících deset na mikroplasty.
Dinosauří trpaslík. Rexův bratranec nebyl vyšší než průměrný český chlap |
Častý materiál úlomků byl polyethylentereftalát čili PET. Není divu. Lahve se z něj vyrábějí. Uvolňování PET částic asi urychluje vystavení lahví zvýšeným teplotám. Odlamují se i při jejich opakovaném otvírání a zavírání.
Víc než PET částic však bylo překvapivě mikroskopických úlomků polyamidu. Mohly by pocházet z filtrů používaných k čištění vody. Mezi dalšími materiály byly třeba polystyren nebo PVC. Složení se však podařilo určit jen u deseti procent částeček. Z čeho je zbytek, není známo.
