Astronomové doposud zaznamenali supererupce u hvězd nejrůznějších typů. Při nich se uvolnilo desetkrát až 10.000krát více energie než během největší sluneční erupce, která kdy byla pozorována. Odborníci nyní chtějí zjistit, jak běžné mohou být tyto výbuchy u hvězd podobných Slunci, tedy u takových, jejichž hmotnost a teplota je Slunci podobná.
ČTĚTE TAKÉ: |
Běžné sluneční erupce, které nejsou nijak výjimečné, mohou ohrozit astronauty a napáchat škody na pozemských elektrických rozvodech nebo na satelitech. Proto lze očekávat, že supererupce by mohla znamenat pro život na Zemi katastrofu.
SupererupceU hvězd slunečního typu zřejmě dochází k supererupcím, které jsou 100krát silnější než jakákoli známá sluneční erupce, v průměru jednou za 800 let a k supererupcím 1000krát silnějším pak jednou za 5000 let. |
Doposud se na hvězdách typu Slunce podařilo zaznamenat jen několik supererupcí. Jejich výjimečnost brání podrobným analýzám toho, co je jejich příčinou.
Díky vesmírnému teleskopu Kepler, který do kosmu vypustil americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), mohou vědci najednou pozorovat několik hvězd slunečního typu. Po 120 dní sledovali asi 83.000 hvězd typu Slunce.
Celkem zaznamenali u 148 z nich 365 supererupcí, které trvaly jednu až 12 hodin. U pomalu rotujících hvězd slunečního typu došlo jen ke 101 supererupcím. To naznačuje, že supererupce u těchto pomalu se otáčejících těles, ke kterým patří i Slunce, nejsou tak běžné jako u rychle rotujících hvězd.
Magnetické působení mezi hvězdami?
Vědci se původně domnívali, že supererupce u hvězd slunečního typu může vyvolat vzájemné magnetické působení mezi hvězdami a takzvanými horkými Jupitery. Tyto planety jsou plynnými obry, jako je Jupiter, které obíhají nezvykle blízko kolem svých hvězd - například na desetině či ještě menší vzdálenosti Merkuru od Slunce. Nyní ale zjistili, že žádná ze sledovaných hvězd se supererupcemi nemá horkého Jupitera.
Vědci nicméně upozorňují, že to neznamená, že by supererupce 100krát silnější než běžná sluneční erupce přišla s železnou pravidelností každých 800 let. Může se stát, že hvězda slunečního typu zaznamená takových supererupcí 100 v desetiletých intervalech a pak bude další až za 79.990 let. Průměrná hodnota "jednou za 800 let" ale zůstává.
Vědci také uvedli, že v historických záznamech za posledních 2000 let nejsou žádné zmínky o supererupcích a že přesvědčivé důkazy neukazují ani na jednu supererupci za poslední miliardu let.
"Většina hvězd se supererupcemi má velké hvězdné skvrny (ekvivalent slunečních skvrn), které současné Slunce nemá," tvrdí vědci podílející se na studii. Dodávají, že je potřebný další výzkum, který by objasnil okolnosti vzniku velkých skvrn na hvězdách slunečního typu a který by ukázal, zda na Slunci může dojít k supererupci.
K takovému výzkumu jsou potřebná podrobná pozorování hvězd se supererupcemi například za pomoci spektroskopie ve vysokém rozlišení. Tento výzkum by mohl zároveň osvětlit, zda hvězdy se supererupcemi jsou Slunci skutečně podobné.
