Řasy v oceánech polapí velké množství oxidu uhličitého. Během životně důležité chemické reakce, fotosyntézy, tento skleníkový plyn rozkládají. Mnozí vědci se tak na řasy dívají jako na vhodné brzdy globální změny klimatu a v jejich přirozené aktivitě je chtějí podporovat speciálním hnojením.
Mořský fytoplankton potřebuje ke svému růstu dusík, fosfor, železo také a sluneční záření. Jenže na zhruba pětině rozlohy světových oceánů železo zcela chybí, a proto se tam nevyskytuje ani nic zeleného. Jak ukázaly dřívější vědecké experimenty, postačí na taková místa železo dosypat. Řasy tam začnou bujet a spořádají velké množství oxidu uhličitého.
Jenže první nadšení vyprchává. Hnojení železem může více ublížit, než prospět – výrazně totiž podněcuje růst řas rodu Pseudo-nitzschia produkujících kyselinu domoovou, která poškozuje nervovou soustavu řady živočichů, včetně člověka.
Voda plná jedu
Ve vodách v blízkosti Britské Kolumbie nejprve Charles Trick s kolegy naměřil nízkou koncentraci tohoto neurotoxinu. Po pohnojení železem se však situace změnila: Množství fytoplanktonu se skutečně zvýšilo, a to až pětinásobně.
Koncentrace kyseliny domoové v řasách vzrostla zhruba na dvojnásobek a stoupal i její obsah ve vodě, uvádí studie zveřejněná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
A jak ukazují dřívější zkušenosti z kanadského ostrova prince Edwarda, neměli bychom tento neurotoxin brát rozhodně na lehkou váhu.
Tři lidé, kteří snědli mušle z míst "prorostlých" řasou Pseudo-nitzschia, v roce 1987 na následky otravy kyselinou domoovou zemřeli, a další více než stovka onemocněla. Tento jed má v severní Americe také na svědomí životy řady lachtanů.
Více z vědyDalší zprávy ze světa vědy čtěte v sobotní příloze Lidových novin Orientace. |
