Život na Marsu ničí „desinfekce“

Mars je v mnoha ohledech dvojčetem Země. Jeho klima je sice o něco chladnější, ale během tamního léta teploty vyšplhají dost vysoko nad nulu. Gravitace je se zemskou srovnatelná. Rudá planeta má i atmosféru, která navíc byla v minulosti podstatně hustší než dnes. Nechybí ani voda, základní stavební kámen života, jak ho známe ze Země.

Proto hned první sondy, které na Marsu přistály, měly za úkol hledat projevy života. Když v polovině sedmdesátých let dvojice sond Viking nenašla na povrchu žádné organické materiály, základní stavební materiál živých organismů, bylo to pro odborníky obrovské překvapení. Organické molekuly by se na povrchu planety měly vyskytovat i v případě, že by byl Mars zcela mrtvým světem. O jejich přísun se totiž starají komety, které do planety narazí. Množství molekul na uhlíkové bázi by tedy mělo plynule růst.

Peroxidová záhada Tento rozpor se dá vysvětlit působením peroxidu vodíku. Látka, která se běžně používá k desinfekci, by organické látky hravě rozpustila i na Marsu. Zbývá ale vyřešit otázku, kde by se peroxid v dostatečné míře bral.

Možné vysvětlení celého procesu přináší práce dvou týmů vědců z amerických univerzit. Jeden vedl Gregory Delory z University of California, druhý Sushil Atreya z University of Michigan.

Vše podle nich začíná prachovou bouří. Ty jsou na Marsu poměrně časté a mohou dosáhnout gigantických rozměrů. Bouře vznikají působením rotujícího „marsovského vzduchu“ a stoupavých proudů „poháněných“ ohřátým povrchem. Vzdušné víry dokážou přesunout ohromná množství horniny. Nárazy drobných zrnek prachu a písku se vytváří elektrický náboj. Vzniklé elektrické výboje, blesky, dokážou rozložit molekuly vodní páry (H2O) a oxidu uhličitého (CO2). Na konci reakce je peroxid vodíku (H2O2).

Pozor, sněží žíravina Koncentrace peroxidu vodíku v atmosféře postupně roste. Následně se sráží do drobných krystalků, které padají k povrchu stejně jako sníh na Zemi. Mars tak s mírnou nadsázkou zažívá „peroxidové vánice“. Žíravinové „vločky“ jsou však mnohonásobně drobnější než ty, které vznikají z vody.

Po dopadu peroxidu na pevný povrch nastává reakce s organickými materiály, která zničí všechny uhlíkové molekuly.

Černá díra na dohled

Vědci nyní přicházejí s uceleným vysvětlením, proč se na Marsu nevyskytují ani žádné organické materiály. Zřejmě za to může peroxid vodíku, který zárodky života vydesinfikuje. Hlavním přínosem práce odborníků z kalifornské a michiganské univerzity je vysvětlení, jak peroxid vodíku v řídké atmosféře Marsu vzniká. Na počátku je prašná bouře. Třením prachových částeček vzniká elektrický náboj, který rozkládá vodní páru a oxid uhličitý. Výsledkem reakce je peroxid vodíku, který pak „nasněží“ na planetu a vlastně ji vydesinfikuje. Život proto nemá šanci. Alespoň na povrchu.

Hypotéza počítající s peroxidem jako s likvidátorem života pochází už ze sedmdesátých let minulého století. Neposkytovala však tak detailní vysvětlení. Hlavní přínos práce Deloryho a Atreyova týmu je v tom, že dokáže určit, jaké množství H2O2 během procesu vzniká. V oblastech prašných bouří by jeho koncentrace měla dosahovat ke zbytku atmosféry poměru čtyři ku milionu. Podle Sushila Atreyi ale peroxid nevzniká jen během prašných bouří, elektrický náboj se hromadí i při běžné síle větru, který je tak nejspíš zodpovědný za většinu peroxidové produkce.

Údaje potvrzující či vyvracející novou teorii mohou poskytnout sondy nové generace jako Mars Science Laboratory, která odstartuje v roce 2006. Jestli výskyt peroxidu potvrdí, musí budoucí kolonisté Marsu počítat s důkladnou protikorozní úpravou svých vozidel i dalších kovových konstrukcí. Vysoce reaktivní peroxid, jehož bod tání je za normálního tlaku -1,7 °C, by nechráněné části rozežral podobně snadno, jako likviduje uhlíkové molekuly.