Co bychom mohli říct o Vladimiru Nabokovovi? Byl to ruský spisovatel, jenž vlivem okolností – historie 20. století – v jednu chvíli začal psát anglicky. Měl slabost pro tenis a motýly. Jeho nejslavnějším románem se stala Lolita (1955). Na začátku šedesátých let se vrátil z Ameriky do Evropy a ve Švýcarsku dožil jako pravý bezdomovec: byl trvalým obyvatelem hotelového pokoje.
A teď tady máme první český překlad útlého románu Průzračné věci (1972), jehož se opět zhostil Pavel Dominik. Mohli bychom říct, že jde o jakýsi vzorník tradičních motivů Vladimira Nabokova (1899–1977) v kondenzované formě. Nebo že se již unavený, postarší spisovatel opakuje. Záleží na tom, jak moc máme tohoto literáta v oblibě – a taky kolikátou knihou, kterou od něj čteme, Průzračné věci jsou.
