Lidovky.cz: Jak jsou na tom podle vás děti a dospívající v posledních letech z pohledu duševního zdraví?
Kdybych měl soudit podle situace v ordinacích dětských psychiatrů, musel bych konstatovat, že na tom moc dobře nejsou, protože náš obor je v posledních letech naprosto přetížený. Na druhou stranu samozřejmě můj pohled je trochu zkreslený tím, že se ve své praxi setkávám s tou částí populace, která vykazuje nějaké psychické problémy, a navíc naším oddělením procházejí ty nejvážnější případy a stavy. Přispívá k tomu asi i prostředí velkého města – v Praze podle mě hodně rodin žije velmi zrychleným a neosobním stylem života. Každopádně ale musím říct, že z hlediska našich služeb je ta situace zejména u dospívajících dívek opravdu nejhorší za celou dobu, co pracuji.
Lidovky.cz: Proč se situace tak zhoršila?
Na to určitě existuje víc odpovědí. Svou roli podle mě hraje i to, že psychiatrie byla vždy na okraji zájmu jak zdravotnictví, tak celkově společnosti. To je patrné také na velkých psychiatrických nemocnicích, které vyčleňovaly psychicky nemocné z běžného života společnosti. Až v posledních letech vidíme pokusy o reformu psychiatrické péče, protože se i ve světě ukázalo, že koncept velkých ústavů je překonaný. Jenže byť do zdravotnictví jdou celkem značné prostředky, do psychiatrie z toho investujeme asi tři nebo čtyři procenta. A dětská psychiatrie v těch reformách následuje až za psychiatrií pro dospělé. Takže to je jedna část problému. No a potom samozřejmě situaci zhoršil covid.
