Lidovky.cz: Nedávno jsem slyšela podcast pro rodiče z USA, kde se jako ideální věk pro pořízení prvního telefonu uvádělo zhruba 13 let, do té doby by prý děti měly mít spíš jen chytré hodinky. U nás se ale mobily pořizují mnohem mladším dětem, že?
Tam ale nejspíš taky. Těch dvanáct třináct let je spíše bráno jako opravdu ten nejranější věk, kdy by dítě mohlo začínat třeba se sociálními sítěmi. V té době už mají vybudovanou alespoň nějakou odolnost vůči tomu, že na ně bude někdo v online prostoru „hnusnej“, jak sami říkají. Také se už trochu lépe srovnávají s tím, když na ně nečekaně vyskočí třeba pornografický obsah – což se mimochodem průměrně děje zhruba v jedenácti letech.
Naše organizace dělá preventivní programy od třetí třídy a tam už děti často mobily mívají, ve čtvrté je pak mají prakticky všichni. Je pravdou, že jiné technologické možnosti kontaktu s dítětem, jako jsou třeba chytré hodinky s GPS lokátorem, se u nás používají málo. Někteří rodiče o nich nevědí, jiní jim nedůvěřují, ale často jde i o finanční aspekt, protože děti dostávají obvykle mobily z druhé ruky, zatímco hodinky musíte koupit.
Lidovky.cz: Jak se změní život dítěti, když dostane mobil?
To se nedá zevšeobecňovat. Hodně záleží na tom, jestli mělo už předtím třeba tablet, hrálo nějaké hry a podobně. A ačkoliv se to nezdá, ještě i u teenagerů hodně záleží na tom, jak o technologiích mluví jejich rodiče. Jestli umějí vidět i jejich kladné stránky a jsou schopni se o nich s dětmi bavit, nebo jen straší a vyhrožují. Děti od dospělých velmi často slyší slova jako blbost, kravina, závislák. Když se v rámci našeho programu Digitální výchova ptáme dětí ve třídách, jestli s nimi rodiče o online světě mluví, tak tři čtvrtiny z nich uvádějí, že vůbec nebo jen výjimečně.
