Anna žije s partnerem a téměř sedmiletým synem v jedné z menších obcí asi deset kilometrů severně od Prahy. Stěhovali se, když byl chlapci necelý rok. „To, že v obci není škola, jsme neřešili,“ přiznává Anna. „Mysleli jsme si, že to určitě musí být nějak vyřešené, když je školní docházka povinná, a soustředili jsme se spíš na to, jestli budeme mít školku.“
Svá předškolní léta strávil nakonec Annin syn převážně v soukromých zařízeních, a jak to vypadá, bude muset rodina sáhnout do vlastní kapsy i v dalších letech. „Spádová je pro nás obří škola s více než třiceti dětmi ve třídě, to je přece šílené, a stejně bychom museli dojíždět,“ vrtí hlavou.
K zápisu se tedy budoucí prvňák chystá i do soukromých škol na okraji Prahy. „Je tam ale obrovský nával a spoustu míst zaberou sourozenci současných žáků. Jistého nemáme nic.“
V Berouně narváno, v Rakovníku prázdno
Podobně jako Anna a její syn je na tom mnoho rodin, a to zejména v Praze a okolí, v prstenci obcí kolem Brna a také poblíž Plzně.
