„U dětí bychom hlavně měli vzbudit lásku k pohybu a zájem pečovat o svoje tělo, mysl a duši. Přitom tělocvik je jediný předmět, kde jdeme s nároky na děti neustále dolů,“ říká Marian Jelínek.
Lidovky.cz: Jak poznáme, jestli máme doma dítě, které má talent na nějaký konkrétní sport?
Je otázkou, o čem se vlastně bavíme, když mluvíme o talentu, protože jeho definice není jednotná. Co expert, to jiné nazírání, takže se pohybujeme trochu na tenkém ledě. Jeden způsob, jak se na talent dívat, je ten, že když dítěti ukážete nějaký sport, tak se k němu dobře postaví, přirozeně ho správně uchopí, jako by od přírody vědělo, jak na to. A druhý způsob, jak definovat talent, je rychlostí učení v této konkrétní oblasti – že zkrátka dítě udělá například během roku větší pokrok než ostatní v klubu nebo týmu. Samozřejmě se najdou argumenty, které zpochybňují jednu i druhou definici, protože do toho vždycky mluví nějaké subjektivní nastavení jedince a okolností.
Lidovky.cz: Platí, že děti prostě přirozeně tíhnou k tomu, v čem jsou dobré a v čem zažívají úspěch?
Ne nutně. Spoustu dětí úspěch nemotivuje. Někteří prostě nechtějí a nemají vůbec ambice soutěžit. Můžete mít opravdu talentovaného sportovce, ale když v sobě nemá touhu a vášeň, tak nedělá tak velké pokroky. Někdy ho ten sport vlastně ani nebaví a je tu jen kvůli kamarádovi, například. Ono se nadarmo neříká, že nejlepší trenéři patří k dětem, protože v nich dokážou vzbudit emoce a právě tu touhu a vášeň, o které jsem mluvil. Koneckonců se vede debata i o tom, jestli učitelé ve školách mají hlavně předávat znalosti a fakta, nebo vzbuzovat zájem o ten či onen předmět a chuť se něco dozvědět.
