Vize a vizionáři
Vize v politice jsou vždy jen určitými ideologickými koncepty, které lépe nebo hůře, nebo také zcela špatně reflektují realitu a na základě toho stanovují politické cíle, prostředky a soubory argumentů k jejich objasňování, obhajobě a propagaci. Problém ODS (a nejen ODS) je, že její "vizionáři" jsou, co se týká reflexe reality současného světa většinou zcela "mimo mísu". Jejich znalosti a intelektuální schopnosti jim umožňují pohybnovat se pouze po povrchu jevů a hlubinné příčiny a souvislosti jim zcela unikají. Takzvané politické vize, které nám straničtí "vizionáři" předkládají jsou jen různě modifikovanými kompiláty politických a ideologických klišé, která vytvářejí dýmovou clonu, za kterou se skrývá jako hlavní motiv jejich politické angažovanosti, jen pragmatická touha po ničím neregulované moci. ODS vznikla a téměř dvacet let žila z velmi jednoduché vize vyjádřené dvěma hesly: Liberální kapitalismus bez přívlastků! Žádné socialistické experimenty! Po pádu komunismu byla tato vize politicky velmi silná. Dokázala sjednotit a aktivizovat velké množství lidí a vynesla ODS na výsluní politiky. Problém ODS (a nejen ODS) nastal v momentu, kdy hlavním problémem, který politika řešila , přestal být přechod od poraženého komunismu ke kapitalismu. Ten byl završen kolem roku 2000. V tomto období se hlavním problémem, který stál před politikou, stalo zabezpečení správného fungování ekonomiky, státní správy, sociálního a politického systému a jejich schopnost zajistit prosperitu a vypořádat se s měmnícími se podmínkami světa, kterému jsme se otevřeli. Všichni takzvaní vizionáři ODS (a nejenom oni) měli na řešení zcela nových problémů připraveny univerzální instantní odpovědi ve formě zjednodušených hesel a souborů ideologických argumentů opírajících se o zastaralé a extrémně zjednodušené teoretické koncepty. Ideově a teoreticky jim bylo vše jasné. Pokud něco ve společnosti nefunguje správně, je to důsledek, že nebyly důsledně uplatněny základní principy liberálně tržní ideově politické doktríny. Tato doktrína je v jejich pojetí nepřekonatelným, historicky nejvyšším vrcholem vědění. Realita se však této iluzi stále více vzdalovala. Hlavním stmelujícím prvkem politiky ODS tak přstala být její ideově politická doktrína, ale pragmaticfké řešení otázek vládnutí a boje o moc. V politice, kde přestanou být ideje hlavním stmelujícím faktorem politiky a hybnou silou jejího vývoje, začne tuto roli hrát pouze boj o moc a pragmatické řešení otázek vládnutí, se politika transformuje pouze na nástroj získání bohatství a společenského vlivu. Boj o moc, majetek a vliv je samozřejmě vždy a za všech podmínek atributem jakékoli politiky. Jde však o to, že politika toho, kdo chce vládnout, má-li být dlouhodobě udržitelná, musí také plnit úkol zajistit efektivní správu a prosperitu celé společnosti. Pokud se politicko-ideologická doktrína strany stane pouze marketingovým nástrojem k tomu jak se zviditelnit, nalákat voliče a dostat se ke korytům a pokud není schopna stranu a její elity korigovat tak, aby, kromě svých egoistických zájmů, byly tyto elity schopny zajišťovat efektivní správu a prosperitu celé společnosti, stávají se strany jen účelovými parazitními politicko-mocenskými mafiemi. A právě to se stalo ODS.