PRAHA Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské škodovky, se opět vrátil do velkého byznysu. Tentokráte jako „kontrolor“ členů dozorčích rad osmi největších státních a polostátních společností. Zakázku na prověření kvalit lidí, kteří za stát kontrolují velké firmy, zadal Kulhánkově firmě Industrial Advisors ve druhé polovině ledna ministr financí Eduard Janota. Zakázka by měla být hotova zhruba do konce dubna.
Kulhánek, který byl členem dozorčí rady Škody Auto a dnes je členem dozorčí rady pojišťovny Kooperativa a bazaru AAA, a navíc se několik let věnuje vzdělávání členů dozorčích rad, je na tuhle práci vhodným kandidátem. Je ale otázkou, k čemu nakonec jeho práce povede. Informovaní lidé tvrdí, že většinu případných Kulhánkových námětů hladce zablokují úředníci ministerstva financí.
StB, soud a whisky Kulhánek si ale každopádně udělá reklamu a úředníci se zase rozhodně nemusí bát, že by chtěl jejich místa. „Členství v dozorčích radách nemůže člověka, který ještě není totálně zchátralý, uspokojit,“ tvrdí 66letý Kulhánek. Lidé, kteří ho znají, dodávají, že vždy chtěl být spíše výkonným šéfem než kontrolorem. Vlastně se prý chtěl věnovat řízení lidí od osmdesátých let.
V roce 1981 nastoupil jako plánovač do Motoru Budějovice, firmy vyrábějící karburátory, kompresory a čerpadla. Do té doby pracoval ve stavebnictví. „Měl jsem větší cíle,“ vzpomínal po letech Kulhánek na svůj nástup do Motoru. Jenže jeho postupu vzhůru bránilo to, že byl v roce 1970 vyloučen z komunistické strany. Do té vstoupil v roce 1968.
Do Motoru ho dostal jeho nejlepší kamarád Ludvík Kalma. Když se Kalma stal ředitelem, pomohl Kulhánkovi na místo náměstka ředitele. Oficiálně na něj sice Kulhánek kvůli svému politickému škraloupu nemohl nastoupit, ale vše se formálně vyřešilo. Nebyl na místo jmenován, ale „pověřen řízením“ ekonomického a obchodního úseku. Fakticky tak náměstka dělal.
Zhruba v té době byl zapsán do seznamu komunistické tajné policie StB jako kandidát tajné spolupráce a o rok později jako agent pod krycím jménem Luboš. Ve spise, který o něm tajná policie vedla a který citovala Mladá fronta, se píše, že byl „úkolován k získání poznatků na úseku ochrany státního tajemství a signalizování negativních jevů“. Mělo jít o „odhalování nedostatků v čsl. ekonomice“ a „kontrolu zájmových osob“. Kulhánek ale popírá, že by někdy byl agentem.
Podle něj si to policisté vymysleli. Údajně mu někdo dokonce nabízel, že ho za láhev whisky z registru StB vymaže. Kulhánek to jako nepotřebné odmítl. Nakonec se ale obrátil na soud a v roce 2004 se domohl vyškrtnutí svého jména ze seznamu agentů StB. Nebyl totiž nalezen dokument s Kulhánkovým vlastnoručním podpisem. Podle svědectví policistů agentem nebyl a oni si přečetli údaje o zaměstnancích Motoru v závodním časopise a pak je připisovali Kulhánkovi. Proč by si měli vymýšlet takovou šarádu, za kterou by jim v případě prozrazení hrozil trest, není jasné.
Záhadou také je, proč se Kulhánek vlastně soudil. Tvrdí, že mu vadilo, že se o jeho agentství stále nepravdivě psalo v novinách. Jenže díky soudu se celá věc rozmázla ještě víc. Navíc uvedení v seznamech nebránilo Kulhánkovi ani v kariéře. Stal se bez ohledu na to šéfem jednoho z největších podniků v Čechách, mladoboleslavské Škodovky. Do křesla předsedy představenstva Škodovky se dostal také díky Kalmovi, kterému vděčí za velkou část své manažerské kariéry. Nejprve Kulhánek po Kalmovi „zdědil“ post ředitele a předsedy představenstva v Motoru. Poté Kulhánek pracoval pro firmu Robert Bosch vyrábějící autodíly. Kalmu ale neopustil, působili spolu v českém Sdružení automobilového průmyslu. Kalma, který se mezitím stal šéfem Škodovky, jako předseda sdružení a Kulhánek jako místopředseda.
Vidět za sebou komín V roce 1997 ale Kalma narazil v rychlosti okolo 160 km/h testovacím autem Škoda Octavia do kamionu, kterému se porouchaly brzdy. Byl na místě mrtev. Když se pak Němci z Volkswagenu, kteří mezitím Škodovku zprivatizovali, dívali po nějaké náhradě za Kalmu, vybrali si právě Kulhánka.
Mnozí tehdy tvrdili, že se Kulhánek stal pouze tváří Škodovky pro veřejnost a politiky. Nebyla to ale pravda. „Je to výkonný manažer, jak sám tvrdí, musí za sebou vidět komín,“ říká Antonín Šípek, současný šéf Sdružení automobilového průmyslu. „Měl velký podíl na rozšíření modelových řad,“ dodává. V podstatě za Kulhánka se Škodovka posunula od aut nižší třídy výše. Kulhánek měl úspěch, ale osudnou se mu nakonec stala politika v rámci koncernu Volkswagen, který Škodovku vlastnil. Nepřidal se ke správné straně soupeřící ve vedení koncernu, a ačkoliv měl ve Škodovce smlouvu do roku 2006, na přelomu let 2004 a 2005 byl odsunut na místo předsedy dozorčí rady. Z výkonného manažera se stal dozorce bez velkých pravomocí.
Byl to pád profesní i finanční – zatímco v roce 2004 si vydělal na postu předsedy představenstva Škodovky podle zpráv v tisku 5,3 milionu korun, v dozorčí radě bral něco okolo 28 tisíc měsíčně. Navíc Kulhánka tahle pozice nebavila a jeho touha hýbat s věcmi nebyla uspokojena ani tím, že byl současně předsedou Českého svazu ledního hokeje. A tak aby mohl skutečně něco aktivně řídit, šel – jak to mnozí jeho kolegové v automobilové branži chápali – profesně ještě níž a začal působit v oboru ojetých aut. Do správní rady svého podniku, obřího autobazaru AAA Auto Group, ho zlákal Anthony Denny, známý svojí náklonností ke slavným jménům.
Jenže společnost místo toho, aby expandovala, spíše ořezávala náklady a Kulhánek v ní navíc byl v neexekutivní pozici. Zase přímo nic neřídil. Jeho úkolem bylo spíš pozvednout pověst firmy AAA Auto , kterou poškodilo několik reportáží o podivných praktikách vůči zaměstnancům a hlavně o prodeji a nákupu ojetých automobilů. Kulhánek si mezitím založil ve své vile na pražské Ořechovce vlastní firmičku, již zmiňovanou Industrial Advisors, a vrhl se do podnikání na vlastní triko. Údajně ho k tomu „dokopala“ jeho společnice ve firmě Monika Zahálková. Zatím udělali pár menších zakázek.
Teď získali od státu další, z podnikatelského pohledu nevelkou zakázku za zhruba milion korun – prověřování členů dozorčích rad. Co vlastně bude na členech dozorčích rad prověřovat, nechce Kulhánek prozradit s odvoláním na své utajené know-how. Připouští pouze, že se v jeho zprávě mohou objevit i někteří neschopní zástupci státu zralí na vyhození a také doporučení, aby tito lidé byli za zastupování státu placeni. Doposud musí úředníci zastupující stát v dozorčích radách působit v těchto funkcích zdarma a na odměnu mají nárok jen ti, které tam stát jmenuje jako „externisty“.
