Před návštěvou Paříže se musíte v prvé řadě rozhodnout, zda absolvujete klasické menu – Eiffelovka, Louvre, Notre Dame –, nebo chcete putovat po atrakcích, které běžní průvodci nezmiňují. I eventuální „klasiku“ ale doporučujeme podat v poněkud odlehčené úpravě. Takže pokud se nechcete mačkat v davu asijských turistů, je nejvhodnější navštívit Louvre v pátek večer. Od 18 do 22 hodin tu probíhá tzv. nocturne, o jehož existenci většina turistů neví. Muzeum je večer mnohem romantičtější a výhled z oken na osvětlené ulice až kýčovitý. Platí se levnější vstupné a návštěvníci do 26 let mají vstup zdarma.
Nedaleká katedrála Notre Dame je v tuhle dobu také krásně nasvícená, můžete se u ní stavit cestou do některého z mnoha kin a barů okolo stanice metra Odéon.
***
V sobotu Pařížané nakupují a v neděli, po dlouhém obědě, vyrážejí na výstavy. Základem příjemně stráveného pobytu je tedy chovat se přesně obráceně. To znamená sobotu věnovat kultuře a obchodním čtvrtím se raději vyhnout.
Mezi kulturní novinky patří ohromné centrum architektury a památek (Cité de l’Architecture et du Patrimoine) na vrchu Trocadéro, odkud je zároveň nejlepší výhled na Eiffelovku. Najdete tu dokonalé sádrové odlitky, kopie nástěnných maleb francouzského středověku i novověku a modely moderních staveb včetně repliky jedné z obytných buněk architekta Le Corbusiera. V neposlední řadě je tu také skvělá kavárna s výhledem.
Za návštěvu stojí i nedávno zrekonstruované Musée des Arts Décoratifs, jež sídlí v jednom z křídel Louvru směrem k zahradám Tuileries. V něm objevíte nábytek, plakáty, módu i šperky. Zábavná je hlavně expozice sedacího nábytku umístěná v krovu nárožní věže. Usazeni v některé z designových ikon zde můžete sledovat ukázky filmů z šedesátých až sedmdesátých let, v nichž hrál design hlavní roli. Večer ještě můžete zajít do Centre Pompidou, které je otevřené až do devíti hodin. Zamilovaným lze rozhodně doporučit restauraci Georges v šestém patře, která znovu nabízí neobyčejný výhled na město. Svou cenovou politikou se sice od původního – veskrze lidového – záměru prezidenta Pompidoua poněkud odklonila, ale jedna sklenička kapsu neutrhne.
Sacré-Coeur je nejkrásnější právě odtud. Pokud ale hodláte vystoupat přímo na Montmartre, vydejte se přes čtvrť zvanou La Nouvelle Athenes (v okolí stanice metra Saint-Georges), jíž holdovali romantici v čele s George Sandovou. Přiblížíte se tak k homoli od západu a vyhnete se největšímu chumlu turistů hrnoucích se přímočaře od Pigalle. Hezké kavárny ve stylu Amélie z Montmartru i záviděníhodná místa k bydlení navíc najdete spíš směrem k Rue Caulaincourt.
V sobotu byste ještě rozhodně měli stihnout procházku po starých pasážích v okolí velkých bulvárů. Jsou tou nejautentičtější připomínkou Paříže, kterou slavný sociolog Walter Benjamin označil za Metropoli 19. století. Tehdy se tyto luxusní ulice s prosklenou střechou, v nichž bude možné korzovat a nakupovat bez ohledu na počasí, zdály jako ideální řešení pro město budoucnosti. Jenže koncem století převzaly jejich roli obchodní domy a mnoho pasáží bylo zničeno. Naštěstí se jich takřka dvacet ve své líbezné omšelosti zachovalo. Uvnitř najdete antikvariáty, hračkářství i skvělé restaurace.
***
Díky katolické tradici mají Francouzi v neděli téměř bez výjimky zavřeno (což platí i o některých pasážích). Pro turisty bývá překvapením, že neseženou ani lahev minerálky (případně za ni zaplatí pořádnou přirážku). Existují však místa, kde tento zvyk neplatí. Jsou to oblasti vysoké koncentrace turistů a židovská čtvrť Le Marais. Dříve tu bývalo zavřeno o sobotách, zatímco v neděli se otevřely obchůdky s tradičním falafelem i nejrůznějšími cetkami. Poslední dobou se čtvrť rychle globalizuje a možnosti nedělního prodeje využívají i větší značky, které se usídlily na Rue des Francs-Bourgeois. V bočních uličkách stále najdete malé obchůdky začínajících návrhářů, různé výprodeje a v Rue des Rosiers i ony tradiční falafely. Nakupování v Marais se dá pojmout lehce a lze je osvěžit návštěvou okolních kaváren a galerií. Najdete tu to nejlepší, co pařížská móda střední cenové kategorie nabízí. Kde v Paříži nocovat*
Bydlet se dá samozřejmě v půvabném paláci, který švýcarský podnikatel César Ritz kdysi proměnil v jeden z nejluxusnějších hotelů světa. Nebo v Plaza Athénée jako Carrie Bradshaw s panem Božským v Sexu ve městě. Případně v Hotelu Pont Royal, který miloval Hemingway iTruman Capote. Ve všech případech jde o krásné hotely na skvělých místech. Ceny za pokoj v nich ovšem začínají okolo dvaceti tisíc korun za jedinou noc. Mají čtyři nebo pět hvězdiček a nemusíte se bát plísně v koupelně ani příliš skromné snídaně.
Naopak levnější hotely trpí podobnými nešvary velmi často. Nejhorší jsou v oblasti okolo velkých nádraží, které ovšem programově vyhledávají cestovní kanceláře. Baron Haussmann na těchto místech navrhl laciné činžáky sloužící jako ubytovny pro zaměstnance dráhy (se všemi detaily je popisuje Emile Zola). Rekonstrukce v sedmdesátých letech dvacátého století pak tyto hotelové budovy uvrhla do stavu klinické smrti, z níž se dosud neprobraly. Okolí sice nepostrádá romantiku, ale pokud multikulturní cvrkot s trochou kriminality není tím, co hledáte, nádraží raději rychle opusťte.
***
Zárukou jistého standardu bývají velké hotelové sítě, jež v poměru cena-výkon vítězí na celé čáře. Naprostý šampion stojí nedaleko kanálu Saint-Martin (kam Amélie Poulain s oblibou házela žabky) a patří do sítě Etap (Etap La Villette, Paris 19éme, 57–63 Avenue Jean Jaures). Pokoj se třemi lůžky tu pořídíte už od padesáti eur za noc a snídaně formou bufetu je v ceně. Ačkoliv je celý hotel vystavěn z panelů a sádrokartonu, podařilo se ho vtěsnat do proluky mezi staré činžáky a stanice metra je vzdálena jen pár desítek metrů.
Z okolí kanálu Saint-Martin se během posledních let stalo krásné a vyhledávané místo pro vycházky, pikniky a cyklistiku (k zapůjčení městského kola Vélib’ vám stačí kreditní karta). Nedaleko hotelu je také módní klub Point Ephémere s příjemným barem i restaurací. Vznikl ze staré hasičárny a jeho fasáda je galerií pařížské grafitti scény.
***
Další zajímavá čtvrť, která se v poslední době mění před očima, se jmenuje Charonne. Velkorysá Haussmannova přestavinzerce ba města sem kdysi nedospěla. V sedmdesátých letech dvacátého století tu sice vyrostly věžáky, ale poslední slumy a brlohy zmizely až nedávno. Objevilo se také několik příkladných realizací sociálního bydlení a bývalé dílny se zvolna proměňují ve stylové ateliéry a galerie. Sociální pestrost si ale celá čtvrť nadále podržela.
Uprostřed toho všeho stojí hotel zvaný Mama Shelter (109 Rue Bagnolet). Má tři hvězdičky, ale řadu čtyřhvězdičkových strčí lehce do kapsy. O jeho interiér se postaral Philippe Starck, který tu jednoznačně obhájil své místo na designérské akropoli. Hotel je plný nejrůznějších vtípků, má skvělou restauraci, která je „tím místem“, kam se sjíždějí styloví Pařížané. Cena za pokoj začíná u sta eur. Snídaně ve formě výtečného brunche stojí dalších patnáct.
Hned naproti hotelu je trendy hudební klub la Fleche d’Or, jenž se nachází v tajuplném prostoru bývalé úzkokolejky. Ta předcházela pařížskému metru a fragmenty trati i nejrůznější technické budovy jejího zázemí dodnes dodávají kouzlo mnoha pařížským čtvrtím. Přímo před hotelem staví autobus, který vás odveze přes Marais až k Louvru.
Základem čtvrti Charonne je starobylý kostel Saint-Germain. Od něj padá strmá Rue Saint-Blaise, která je lemována malebnými domky a dovede vás až k výborné restauraci Café Noir.
***
Ač je to na pohled paradoxní, Paříž byste ani při valentýnském pobytu neměli opustit bez návštěvy hřbitova Pere Lachaise. Spíše než chmurami vás totiž naplní optimismem, že nesmrtelnost je – alespoň v jistém smyslu – možná. „Zřídka vycházím ven, když se však cítím ochablý, jdu se vzchopit na Pere Lachaise... Vyhledávaje mrtvé, vidím život,“ píše Balzac.
Zajímavější než hrob Jima Morrisona pro vás mohou být bizarní náhrobky nepříliš známých romantických hrdinů.
Nejpůvabnějším místem je ale hrob novináře Victora Noira. Dvaadvacetiletému odvážlivci se stalo osudným, že se ve svých článcích navážel do synovce Napoleona III. Dotčený Pierre Bonaparte jej v roce 1870 skolil v souboji.
Více slávy než za svůj krátký život zažil mladík od pera po smrti. Na svém náhrobku je totiž vyveden v životní velikosti – z bronzu, pěkně na znak, fajnově oblečený a s cylindrem u nohou. Působí, jako by jenom spal. Mladé Pařížanky mu před lety přiřkly magickou moc. A tak sem chodí dámy toužící po miminku a dotýkají se náhrobku. Kde* To prozradí nejsvětlejší místa skulptury. (Ti, kterým je žinantní dotýkat se těchto míst, se spokojí se špičkami bot.) A když je po všem, sluší se do cylindru odevzdat děkovný dopis. Tedy příležitost k další cestě do Paříže. *
***
CO NEDĚLAT * Ačkoliv zprávy o hořících autech, které se občas objevují ve světových médiích, bývají poněkud přehnané, okrajové čtvrti Paříže konzervativního Čecha obvykle dost překvapí. Pokud tedy nejedete na dobrodružnou expedici, doporučujeme vyhnout se zejména čtvrti zvané Goutte d’Or mezi stanicemi metra La Chapelle, Barbes – Rochechouart a Chateau Rouge a nebydlet v okolí velkých nádraží. * Chodit do pravých italských a řeckých restaurací v centru Paříže je podobné jako chodit do nich v centru Prahy – špagety jsou lepší v Římě a musaka v Aténách. Vyhněte se především turistickým podnikům mezi katedrálou Notre Dame a boulevardem Saint-Michel. * Půjdete-li do slavných kaváren Café de Flore a Les Deux Magots na boulevardu Saint-Germain, připravte se na to, že vás rozhodně neuvítají s otevřenou náručí. Obsluhují tu starší pánové s výrazy hráčů pokeru a dnešní Sartrové s de Beauvoirovými sedí v prvním patře, kam vás stejně nepustí. (Nahlédnout tam můžete jen cestou na záchod, za který se v podobných noblesních podnicích zásadně platí.) * Rue Mouffetard najdete kousek od Pantheonu nad boulevardem Saint-Germain. Stále jsou tu malé domky, bary, obchůdky a trhy, vše tu ale těží ze své zašlé slávy. Velkou část zdejších obyvatel tvoří Američané, kteří se zhlédli v Hemingwayovi. Turisté, které tu potkáte, jsou nejčastěji důchodci, jimž čtvrť představila babička francouzské nové vlny Agnes Varda. Woody Allen tu ale loni natáčel scény pro svůj nový film s Carlou Bruni-Sarkozy, takže uvidíme, co bude následovat. * Neobjednávejte si presso! Pařížané totiž uslyší „pression“ a přinesou vám „biere de pression“ neboli točené pivo. Řekněte jednoduše café. Raději než cappuccino, které bude stejně chutnat jinak, než jste zvyklí, si objednejte café au lait. PO STOPÁCH AMÉLIE * Kavárna, kde pracovala Amélie z Montmartru – Café des Deux Moulins, Montmartre, 15 Rue Lepic. * Obchod, v němž pan Colignon týral svého učně Luciena a Amélie se mu za to mstila – Au Marché de la Butte, Montmartre, 56 Rue des Trois Freres. * Doporučujeme vystoupit na Améliině oblíbené stanici Abbesses, projít Rue Lepic a pokračovat Avenue Junot, v jejíž ostré zákrutě narazíte na zajímavý dům, který kdysi pro pohodlí Tristana Tzary navrhl Adolf Loos. Když dojdete až na Rue Cailaincourt, objevíte kavárny s menším výskytem turistů. NÁKUPY * Pokud nejste otrlí milovníci opravdu velkých nákupů, raději se o víkendu vyhněte obchodním domům. Výjimku tvoří Le Bon Marché v srdci levého břehu. Už Emile Zola jím byl natolik fascinován, že o něm napsal román s názvem U štěstí dam. Pro milovníky krásných věcí je opravdovým štěstím dodnes. Tým odborníků totiž dokáže pod jednou střechou shromáždit výběr toho nejlepšího, co se v celé Paříži najde. Zážitkem je také návštěva potravin La Grande Epicerie de Paris v přízemí, kde lze případně odložit ty, které ostatní sortiment tolik nebaví… * Za návštěvu rozhodně stojí i nedaleký obchod slavného britského designéra a stylisty Terence Conrana. V jeho Conran Shop (Rue de Bac) si můžete „vystylovat“ celý svůj život od pera a mýdla až po sedačku. * Sice bez nábytku, zato ještě stylověji vás vybaví u Colette v Rue Saint-Honoré, která byla prvním concept storem, jenž ovlivnil celý svět. Najdete tu lodičky od Yvese Saint Laurenta, zábavné žvýkačky, trendy tenisky, designovou elektroniku i příjemnou restauraci v suterénu. * Pokud se statečně pustíte do velkých obchodních domů na boulevardu Haussmann, vězte, že suterén galerie Printemps nabízí největší výběr spodního prádla a suterén galerie Lafayette zase fascinující množství bot. * Pohodové nákupy v malých obchodech, mezi nimiž nechybí přední značky, lze nejlépe realizovat v okolí kostela Saint-Sulpice (doporučujeme začít kávou na náměstí). Levnější obchody najdete na nedaleké Rue de Rennes. * Příjemná je také čtvrť Passy s nákupní osou Rue de Passy a pěší Rue de l’Annonciation, která si zachovala milý charakter nízkých domů s obchody a kavárnami a je domovem těch nejbohatších. * Ten nejvyšší luxus najdete mezi magickými osami Champs-Élysées a Avenue Montaigne. * Naopak levně lze oblečení nakoupit v okolí stanice metra Réaumur-Sébastopol a oblastí Les Halles. Najdete tu například výprodej oblíbené značky Kookai, ale také množství nejrůznějších miniaturních obchůdků s charakteristickým pachem asijských přípravků proti plísni. KAVÁRNY A RESTAURACE * Ve čtvrti Saint-Germain des Prés lze doporučit Bistrot Mazarin (42 Rue Mazarin), kde se míchají studenti a turisté s noblesními obyvateli této čtvrti. * Na odpolední kafe zajděte do Café du Marché na rohu Rue de Buci a Rue de la Seine. Obsluha chodí v kalhotách s laclem a kostkovaných čepicích jako za časů „staré dobré Paříže“. Je v tom spíše milá nadsázka než lákadlo na turisty. V kavárně bývá plno, ale pohotová obsluha vás vždy někam vmáčkne. * Romantickou kavárnu vhodnou k rozjímání či niterným vyznáním najdete například v nově opraveném Petit Palais (Avenue Winston Churchill). Stolky jsou umístěny v atriu kolem zahrady s jezírkem. * Romantiku najdete také v zahradě Palais-Royal. Starobylé arkády bývaly prvním pařížským obchodním centrem, pak se na ně zapomnělo a dnes se mezi omšelými, leč vyhlášenými vintage bazary probouzejí stylové butiky Marca Jacobse či Stelly McCartney.
