V tuto chvíli nevíme, zda a jak se nakonec bude ústava vůbec měnit. Výhrady zaznívají pochopitelně z Hradu – ale jak by možná řekl prezident Zeman, kdyby nebyl prezidentem: kapři si přeci dobrovolně nevypustí svůj vlastní rybník. Námitky nad překotnými, jednorázovými změnami jsou ale slyšet i od některých zástupců vlády, opozice a ústavních expertů.
Tak třeba jmenování vlády, které by prezident musel provést „bez zbytečného odkladu“. Pochybuje ale někdo, že by Miloš Zeman nedokázal své stále početné obecenstvo – a v případě sporu i Ústavní soud – přesvědčit, že průtah s pozvánkou týmu Bohuslava Sobotky či kohokoliv jiného do Strakovy akademie byl oprávněný? Jistě, některé části ústavy si o změnu říkají. Třebas prezidentovo právo jmenovat sám Bankovní radu ČNB – neboli alespoň bez souhlasu Senátu, jako je tomu u ústavních soudců – je hodně neobvyklým a potenciálně i nebezpečným privilegiem. Stejně tak samovýběr vedení Nejvyššího soudu.
ČTĚTE TAKÉ: |
A pokud přímá volba řekněme zjednodušila výběr hlavy státu a vystavila tím demokratické zřízení většímu možnému riziku, bylo by pro zachování rovnováhy prospěšné, aby tu byla i snazší možnost prezidenta odvolat. Dříve k podání návrhu stačil Senát, po předchozí úpravě k tomu přibyla potřeba souhlasu Poslanecké sněmovny (konečný verdikt vynáší Ústavní soud). Upravit se to dá leckjak – dát právo podávat návrhy na odvolání každé komoře zvlášť, snížit společné kvórum apod...
Ze všech navrhovaných změn ale jako sláma z bot kouká, že tu je kromě snahy zacelit ústavní mezery touha umravnit současného prezidenta. Když nevíme, jak na něj přímo, tak to uděláme pod pláštíkem ústavní reformy. To by samozřejmě byla chyba. Nakrásně by se mohlo stát, že základní zákon by čekal nový nátěr po každé výměně na Hradě. A i když stokrát můžeme opakovat, že zavedení přímé volby bylo chybou, nedělejme si iluze, že by se Miloš Zeman v případě parlamentního zvolení choval výrazně jinak („Jmenováním Rusnokovy vlády jsem na premiéra a jeho tým přenesl pověření, kterým mě vybavila nejen jedna komora, ale dokonce obě komory parlamentu...“). A stejně tak by se nenechal sešněrovat ani užší ústavní kazajkou – ostatně výstřelky typu podlézání čínským komunistům, létání v tryskáčích mecenášů, papouškování ruské propagandy či nedůstojné chování u korunovačních klenotů a vulgarity v rozhlase žádný zákon řešit nemůže.
Vládní politici společně s poslanci a senátory už teď mají v ruce nástroje na korigování hradního pána. Tím nejúčinnějším je ale vyslání dobrých kandidátů do prezidentského klání. Jen si vzpomeňte, jak to tehdy bylo...
