A jakkoliv mají tyto změny učinit ČSSD atraktivnější – pro potenciální budoucí členy strany a zvláště pak pro voliče –, tak v pozadí je cítit i Sobotkova snaha upozadit různé regionální hráče (v jiné straně bychom jim říkali kmotři) či stranické soupeře, případně obojí. Neboli prostřednictvím vnitrostranického hlasování docílit toho, co je jinak průchozí buď těžko, anebo vůbec. Ať už jde o sestavování kandidátek, anebo zákaz hromadění funkcí.
K posledně zmíněnému se dá jen zopakovat, že sice je logické a samozřejmé, že by politici neměli syslit víc funkcí (a odměn za ně), než je zdrávo. Na druhou stranu ale zrovna toto nemusí být řešeno hned zákonem a sociální demokraté si mají své stranické problémy, neboli marnou snahu přinutit některé své předáky k omezení počtu židlí, vyřešit sami.
Podobné je to u zavedení kvót na minimální zastoupení kandidátek ženského pohlaví. Není důvod, proč by nemělo být více žen v politice – a v lecčems by to možná bylo i přínosné – na druhou stranu proč to řešit direktivně. Ale budiž, to je věc sociálních demokratů, jestli jim to pomůže a přinese nějaké body.
Nejzajímavější bude sledovat, jak to dopadne s nápadem, aby o sestavování kandidátek rozhodovali všichni členové strany v příslušném obvodu. Jistě, zní to lákavě a zapadá to do módního společenského volání po zavádění prvků přímé demokracie, kde to jde. A také by to možná zabránilo protežování spojenců v některých obvodech. Pokud by to ovšem prošlo, tak by trošku ztratily smysl stranické sněmy, kde se volí vedení a jemuž se dává do ruky i pravomoc sestavovat kandidátky. Nemluvě o hrozbě černých duší, které se nedá úplně zabránit ani navzdory deklarované snaze toto hlídat.
Sečteno a potvrzeno: Bohuslav Sobotka se snaží pomoci své straně i sobě. Pokus obejít své protivníky se ale může obrátit i proti němu, pokud toho jeho soupeři dokáží využít.
