Izrael se často ocitá v situacích, které jiné než mimosoudní (nelegální) řešení neumožňují. Zapomíná se na to, že je jedinou zemí v regionu, která nemá trest smrti. Když tedy polapené teroristy jen zavírá, bývá pak nucen vyměňovat je za rukojmí.
Vzpomínáte si na předloňskou výměnu teroristy Kantara? Pak snáze pochopíte, že v tomto běhu událostí jsou jedinou jistotou "mimosoudní popravy". Ale ani ty přímo nesouvisejí s bondovským povolením zabíjet.
Proč Mabhúhova smrt vyvolává takový rozruch? Dovážel do Gazy zbraně ohrožující miliony Izraelců. Unesl a zabil dva izraelské vojáky. Teď byl sám zabit, aniž by někoho z komanda chytili. To je přijatelná cena za krádeže evropských identit.
Podobně i kampaň proti mučení byla přijatelnou cenou za informace, jež Američané získali od teroristů pomocí waterboardingu. Hledáte-li příklad ceny nepřijatelné, bylo to zabití nevinného marockého číšníka agenty Mossadu roku 1973 v Norsku – zaměnili ho za vraha izraelských olympioniků.
Povolení zabíjet je jiná káva. Bývalý šéf Mossadu Halevi chtěl zákon zavazující stát, aby bránil své agenty dopadené v cizině za porušení tamní legislativy. Neuspěl, neboť demokratický stát se sice uchyluje k ilegálním prostředkům (izraelské mimosoudní popravy, americký waterboarding), ale jejich užití nesmí legalizovat.
Rizika přistižení musí nechat na operativcích. Mossad občas zabíjí, ale legendární povolení zabíjet má jen mytický agent 007.
