VARŠAVA/PRAHA Polsko zažívá plynařskou horečku. Naděje na energetickou nezávislost na Rusku a možná dokonce i na rychlé zbohatnutí se jmenuje „břidlicový plyn“.
Zásoby tohoto donedávna netěžitelného druhu zemního plynu se v Polsku odhadují mezi půl druhým až třemi biliony kubických metrů, tedy v množství, které by pokrylo spotřebu celé Evropské unie na několik let a Polska na dlouhá desetiletí.
Ve Washingtonu v těchto dnech probíhá velká mezinárodní konferenci o břidlicovém plynu, na níž se účastní početná delegace polských vládních představitelů a byznysmenů. Je to jeden z prvních praktických výsledků mezivládní dohody mezi USA a Polskem, kterou na počátku prázdnin podepsali ministři zahraničí Hillary Clintonová a Radoslaw Sikorski.
Obě země se v ní zavázaly spolupracovat při rozvoji technologií pro těžbu zemního plynu z břidlic. Spojené státy jsou totiž v této technologii světovou jedničkou a už nyní z břidlic získávají deset procent své vlastní spotřeby zemního plynu.
„V budoucnosti předpokládáme, že z tohoto zdroje budeme získávat až jednu třetinu zemního plynu vytěženého v USA a budeme moci tento zemní plyn i exportovat,“ uvedl hlavní organizátor konference David L. Goldwyn, koordinátor energetických otázek vlády Spojených států.
Ke stavu ve Spojených státech má však Polsko ještě velice daleko. V současnosti je teprve zahájen geologický průzkum, kterého se však účastní přední světové těžařské koncerny jako Chevron, ExxonMobil nebo Conoco-Philips, které už získaly koncese polských úřadů. Podle střízlivých odhadů, pokud průzkumy potvrdí zásoby, by se těžba mohla naplno rozběhnout za deset až patnáct let. Už v současnosti je však těžba technologicky možná a finančně únosná. Cena, za kterou se plyn z břidlic ve Spojených státech nyní těží, je asi 240 dolarů za tisíc kubických metrů, což je přibližně suma, za kterou nakupuje Polsko zemní plyn od ruského Gazpromu. Několik desítek procent spotřeby pokrývá Polsko i ze své vlastní konvenční těžby a v současnosti se náklady na těžbu „normálního“ zemního plynu pohybují kolem 100 dolarů za tisíc kubických metrů.
Podobně rozsáhlé zásoby plynu v břidlicích jako Polsko mají podle odhadu odborníků i další evropské země jako například Maďarsko nebo Ukrajina. Pokud by se plyn začal těžit i v těchto zemích, znamenalo by to pro ruský Gazprom a Rusko samé jak obrovský ekonomický problém, tak úpadek politického vlivu. Neboť plynová diplomacie se stala jednou z hlavních zbraní zahraniční politiky Kremlu. Břidlice – sny, Rusko – realita Někteří polští politici i další odborníci však varují před přehnanými nadějemi. Vicepremiér a ministr hospodářství Waldemar Pawlak se velice tvrdě ohradil proti názorům, že díky zásobám plynu z břidlic by Polsko mělo přehodnotit dlouhodobé kontrakty s Gazpromem. „Eventuální dobývání plynu z břidlic je zajímavá budoucnost, ale je třeba reálně zvážit i náklady, které jsou s tím svázané,“ uvádí Pawlak, který kontrakt Polska s Gazpromem dojednával. „Břidlicový plyn jsou sny a přání, plyn z Ruska, to je realita.
Šéf polského geologického úřadu Henryk Jezierski k tomu dodává, že teprve za pět let bude jasné, zda vůbec a kolik břidlicového plynu v Polsku je.
Ještě skeptičtěji se na možnost rozsáhlé těžby plynu z břidlic dívá český vládní zmocněnec pro energetiku a výstavbu Temelína Václav Bartuška. „Těžba v Evropě ve významných objemech prostě není možná,“ uvedl Bartuška pro ruský deník Kommersant. Hlavní problém vidí Bartuška ve velké hustotě osídlení evropských zemí, která je podle něj překážkou pro průmyslovou těžbu plynu z břidlic. „Proto je těžba břidlicového plynu v zemích unie velice pochybný projekt a sotva se uskuteční,“ dodává Bartuška.
