V rozhovoru pro BBC přiznává, že radostí z toho neskákal. „Eritrejců je v různých zemích Evropy hodně. Komunikují spolu. Všichni vědí, že v Německu se uprchlíkovi dává byt a 400 eur (10 400 korun) kapesného. V Lotyšsku nedostanou nic, kromě 139 eur měsíčně,“ stěžuje si. Riga je dnes vpravdě evropské město a za 140 eur, tedy asi 3600 korun, si tady těžko lze pronajmout byť jen garsonku. Přesto lotyšské úřady o zvýšení dávek pro uprchlíky neuvažují.
Mají pro to silný argument. Podle šéfa parlamentní komise pro vnitřní záležitosti Ajnara Latkovskise nelze migrantům dávat víc peněz, než mají třeba lotyšští důchodci. Bylo by to neudržitelné i nespravedlivé.
Rakousko chce obnovit kontrolu italské hranice, pokud příliv migrantů nezpomalí |
Ovšem většina uprchlíků v Lotyšsku chce co nejdříve začít pracovat a řešit svou svízelnou situaci vlastními silami. Jenže v cestě jim stojí jedno velké úskalí: lotyšské zákony nepovolují pracovat v zemi lidem, kteří neovládají lotyšský jazyk. Aby se průměrně inteligentní Afghánec, Eritrejec nebo Syřan naučil slušně lotyšsky, potřebuje na to nejeden rok. Po tu dobu ovšem nebude mít kde bydlet ani co jíst.
Nouze, která postihuje většinu migrantů v Pobaltí, je hlavním důvodem, proč se jich odsud většina snaží odejít co nejdřív jinam. Přispívá k tomu především fakt, že jejich příbuzní a známí ze západoevropských zemí jim pravidelně sdělují, jak se jim daří začít nový život a jak konečně žijí v dostatku.
Někdy nejde jen o pohodlné bytí, ale o to, jak se vyrovnat s dluhy, které si mnohé rodiny nadělaly, když se rozhodly vydat na cestu přes moře. I Meharenovi rodiče musejí vrátit 3000 dolarů (asi 70 tisíc korun), které dali převaděčům a ti je teď na nich požadují. Samozřejmě očekávají, že je syn v bohaté Evropě vydělá a pošle do vlasti. I proto se Meharena zřejmě také vydá brzy na pouť do bohatší a k migrantům vstřícnější evropské země. Jenže tam bude muset pracovat nelegálně.
Chytré baltské horákyně
Nejen Lotyšsko, ale i zbývající dvě postsovětské republiky – Estonsko a Litva – se sice podvolují požadavkům EU na přijímání uprchlíků, dělají ale také vše pro to, aby se jim u nich nelíbilo. Nejdříve chladné uvítání lidí ze zemí, kde je horko doslova i v přeneseném slova smyslu, pak život na pokraji chudoby.
Baltské země tak na rozdíl od ČR, Polska, Maďarska i Slovenska nerozčilují Evropskou komisi vzdorovitým odmítáním kvót, ale vymyslely si vlastní způsob, jak se před migrační vlnou opevnit. Zároveň ty země, které chovají podobný odpor k uprchlíkům, podporují –před několika dny 23 poslanců lotyšského parlamentu podepsalo dopis určený Komisi, kde ji prosí, aby Čechy, Maďary a Poláky za ignorování kvót netrestala.
Itálie vyzvala evropské země, aby se otevřely migrantům. Čelí prý ‚enormnímu tlaku‘ |
Podle slov ředitele litevského Centra pro přijímání uprchlíků Robertase Mikulenase zemi opustilo 248 ze 349 žadatelů o azyl. V této pobaltské republice dostávají měsíčně příchozí 102 až 204 eur (2700 až 5300 korun).
Do Lotyšska přijelo na základě přerozdělení migrantů zatím 317 lidí, úřady ale netuší, kde se nyní nacházejí. Většina z nich nejspíš odjela do jiného státu EU.
V Estonsku, kde běženci dostávají 130 eur (3400 korun) měsíčně, je situace podobná – ze 136 lidí, kteří byli zemi přiděleni, více než polovina odešla.
Formálně je vše v pořádku –migranti získají status uprchlíka a poté jim nikdo nemůže bránit, aby odjeli. Baltské státy jsou spokojené, protože jejich obyvatelstvo o přistěhovalce nestojí. A splněny jsou i požadavky EU.
