LN: V roce 2012 se republika potýkala s otravami metanolem, poučila se společnost?
Lidé, kterých se to týká a kteří byli mezi nejpostiženějšími, se moc nepoučili. U nich hrají roli zejména finance, které mají k dispozici na koupi příslušného množství alkoholu.
Když se zkoumají dlouhodobé zdravotní následky otrav, tak pokud to dotyčný přežije, víme, co se s ním děje dál. A víme to docela přesně. Ale u rizikové skupiny pijáků se tím nikdo příliš nezabýval. U alespoň trochu rozumných lidí rozdíl je – jsou opatrnější.
LN: Jak na to zareagoval stát?
To je samostatné téma: jestli má kolkování nějaký smysl, jak moc v tom hrají roli peníze, kam ty peníze jdou atd. Je to drahně let, když jsem poprvé oslovil pana – už tehdy prezidenta komory – Kubka s tím, jestli by nebylo vhodné alespoň část těchto prostředků věnovat na prevenci, případně na léčbu škod, které alkohol působí. Vůbec ho to nezajímalo. Teď řešíme, jak dostat peníze do zdravotnictví, a najednou se o tom mluví, spotřební daň by tak šlo použít dlouhodobě. Zejména ministerstvo financí se k tomu staví absolutně odmítavě, přestože ve světě takové modely existují.
Kdo dokázal aféru využít marketingově, byli výrobci a prodejci. Ti říkají: Dávejte si bacha na to, co pijete, pijte ty dobré věci – my vám je nabízíme.
LN: A spotřeba alkoholu?
Rozhodně neklesla. Rok 2012 mohl vyvolat diskusi, zda není nebezpečné už jen to, že moc pijeme. Nejen to, že se otrávíme, oslepneme, ale to, co se děje běžně. Kolik lidí se otráví etylalkoholem. Kolik lidí na to umře. Velmi zjednodušeně: vážná poškození nebo ta, která končí úmrtím, se týkají asi třetiny otrav metylalkoholem, u otrav etylalkoholem je to dlouhodobě polovina. A jsou to stovky lidí ročně, ne jednotlivci nebo desítky lidí jako u otrav metylalkoholem v roce 2012.
