Největším problémem

Největším problémem demokracie v tomto (a v jakémkoli) státě jsou lidé. A to jak ti volení, tak ti volící. V jedné své knize uvádí Jan Werich povzdech jakéhosi starověkého čínského mudrce. "Máme sto volných vysokých úřednických míst, ale jen deset čestných a poctivých lidí. Zbytek musíme obsadit lidmi nečestnými a úplatnými. Deset procent, to byl ovšem ještě úspěch. To u nás je to s bídou 1 %. Je vidět, že podobné problémy měla a má každá lidská společnost, nezávisle na svém společenském zřízení. V každé době a na každém místě jsou tou nejlepší kvalifikací na společenský vzestup agresivita (byť často maskovaná líbivými řečmi), drzost, bezohlednost, nepoctivost a prolhanost. Demokracie jen nutí tyto lidí k podstatně větší míře přetvářky než ve společnostech autokratických. Demokracie tříbí umění manipulace s masami a nakonec stejně skončí diktaturou. V každé "demokracii" číhá zárodek totality. Pěkným příkladem takového přerodu jsou dějiny starověkého Říma, kde se tento proces realizoval patrně poprvé v dějinách (krize republiky, Sulla, 1. triumvirát , Caesar, 2. trumvirát, principát).

Cenná je zejména připomínka přimhouřených očí

souhlasím s autorem, že když přimhouřím oči nad faktem, že franta od vedle ukradl za stovku, zkouší politik naše přimhouřené oči - a lenost - v řádech astronomicky velikých. Politiky máme takové - jaké si zasloužíme !Jinak autorovi polemiky děkuji za zajímavý point of view.

Občan žije reklamou, PR, marketingem, těžko může se rozhodovat

osobně. I manželku porovnává a herečkama, dílem nemá čas ji zkoumat podrobně s její původní rodinou. Stačí mu dojem a potlesk okolí, nebo závist. Občanská volba byla založena v docela jiném světě, i tehdy byla v novinách reklama, ale hned noviny přes ulici ji odhalily, svlíkli zepředu i zezadu. Nezpochybnitelné bylo snad v kostele, kde se osobnostem a stranickosti vyhýbali odkazem na minulé či budoucí. Jak kostel spadl, kazatel se vrhl do televize, lid se svěřuje náhradním pastorům, politikům. Ale chce od nich moc, nemají ani práci, ani peníze, ani nebe natož na zemi. Frustrace je tedy hrozivá, zbývá vztek a kdo s ním umí, je vítěz. Kojoti běží také za hyenou, až se nažere, jistě jim nechá kus zdechliny. Dobrou chuť, milí demokraté.